Deštivá
sobota mě konečně přinutila napsat říjnový komentář. Podzimní cesta za moc
nestála, člověk už ani za mořem si nepřipadá jako v cizině. Auta, auta, auta a
zase auta. A politika. Tak jako v Čechách.
 |
| Farma Bureau, Ohio |
Většina měsíce října byla pěkná zřejmě na celé
severní polokouli. Sucho potrápilo hodně zemědělců, ale nejvíc zřejmě křičí ti,
jimž škody nezpůsobilo. U nás je problém v tom, že o zemědělství rozhodují lidé
z oblastí nejúrodnějších, tedy suchých. Od mládí jsem viděl, jak se u nás
všichni zemědělci potýkali s vodou. Na podzim a na jaře se na polích
prohazovaly průhony, aby voda co nejdříve odtekla. Neustále se čekalo, až pole
vyschnou a bude se moci zasít nebo zasázet. Voda v bramborách bývala zvláštní
kapitolou. Někdy na oborávku došlo až v červenci, když pole trochu vyschlo.
Když posléze jsem navštěvoval zemědělskou školu, tak jsem se musel učit, že
základem agrotechniky je zadržování vody v půdě. To bylo nad mé chápání. Bez
gumových vysokých bot obalených blátem jsem si sedláka nedovedl představit. K
čemu mi byla taková škola?
Velice mě zesmutněla zpráva, že na parkovištích českých supermarketů se objevují závory a výběrčí
poplatků. Spousta lidí totiž parkoviště supermarketů využívá jako trvalé, či
přechodné, parkoviště, i když nic nenakupuje. Situace je taková, že lidé ve
městech kupují stále víc aut - není neobvyklé, že rodina vlastní 3 auta a k
tomu i jedno nebo dvě služební. Se všemi chce parkovat v ulicích. Ulice ani
města nafouknout nelze. Radnice sice svým obyvatelů staví vyhrazená parkoviště,
na která ostatní vozidla nesmí, ale aut je pořád víc a víc.
Vrátím se ještě k zemědělství. EU chce omezit přímé
platby na plochu pro velké podniky. Vyvolává to samozřejmě nevoli hlavně v ČR,
kde jsou suverénně největší zemědělské podniky v EU. Ty jsou už tou velikostí
přirozeně ekonomicky zvýhodněny, protože mají menší náklady na plochu. Na
velikost českých zemědělských podniků navazují zpracovatelské podniky, pro
které je výhodnější odebírat produkci od velkých dodavatelů, než se mazat s
drobnými, kteří pak nemohou za výhodných cen produkci udat. Z tohoto důvodu je
zisk drobných zemědělců menší a jejich podpora je na místě - kdyby zde nebyla závist a propagovaná zásada měřit všem stejně, nikoho
nezvýhodňovat. Tato česká zásada vůči Bruselu zní: Co je EU, to je i ČR, co je
ČR, do toho Bruselu nic není.Takže stejný příděl dostane hladový i nažraný.
S
nacionálně-komunistickou omezeností souvisí i ostuda při včerejších návštěvách
nejúspěšnějších evropských politiků, francouzského prezidenta Macrona, který
jako občan státu, jež stál u zrodu ČSR, přijel do Bratislavy a Prahy zúčastnit
se stoletých oslav založení republiky, a Angely Merkelové, která přijela blahopřát k 90.
narozeninám akademikovi Rudolfu Zahradníkovi, jenž jí počátkem 70. let pomáhal
při studiu. Místo důstojného přivítání známých politiků vyšli do ulic
nacionalističtí řvouni, přičemž někteří byli dokonce vyslaní z Hradu. O
inteligenci hradního pána už moc nelze pochybovati. Ale v jeho případě jedna
ostuda nehraje žádnou roli.
Slušný dojem na mne
udělalo zemědělství v Ohiu, které hodně připomíná zemědělské roviny ve střední
Evropě. Vodní toky a močály jsou skryty za listnatými stromy a ostatní velmi
úrodné, a zřejmě ideálně vlhké, plochy jsou obhospodařovány velkovýrobní technikou.
Na rozdíl od hodně pusté Severní Dakoty, kde je spousta farem opuštěna, v Ohiu
se daří i drobným farmářům - velikost farem se tam podle mého odhadu pohybuje
okolo průměru 100 ha. Opuštěnou farmu tam lze vidět výjimečně.
Josef
Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat