"Člověk
míní, pánbůh mění." Před týdnem jsem napsal, že nejteplejším měsícem roku
je červenec. Zřejmě to bývalo do letošního roku. Srpen začal pálit, jak pálit
léto má. Možná, že průměrné teploty srazí tradiční chladné a větrné dny mezi
10. a 14. srpnem, ale současná vedra ze statistiky vymazat nebude možné. Trávníky
sekačkářů dostaly žlutohnědou barvu. Naopak louky, které nebyly posečené jsou
pořád zelené.
Horko přináší stále
víc tragédií a lidských obětí. V bývalé lesní pískovně u obce Lhota, nedaleko
Brandýsa nad Labem se utopily dvě děti. Případ se dostal do medií a vyplouvají
na povrch fakta o selhání provozovatelů koupaliště, tak o cynizmu návštěvníků
pláže. Utonutí se možná nedalo zabránit, ani kdyby plavčíci vykonávali svou
povinnost (podle svědků odpočívali ve stínu stromů), zarážející je chování
uživatelů pláže, kteří nebrali žádosti o pomoc na vědomí. Vybavuje se mi
začátek Papouškova filmu Hogo fogo Homolka, kdy na volání o pomoc reagovali
návštěvníci lesa útěkem. Maloměšťácká zbabělost, jinak to nelze nazvat.
Různí současní
milovníci koní spustili nářek nad tím, jak v současných vedrech trpí koně,
kteří ovšem nic nedělají, jen se pasou nebo válejí v trávě. Koně prý je třeba
alespoň dvakrát denně koupat. Dříve koncem července a začátkem srpna vrcholily
žně. Lidé bez ohledu na počasí pracovali na polích v době největšího horka.
Hlavní práci ovšem vykonávali koně a dobytek. Od tmy do tmy byli koně zapřaženi
v sekačkách, samovazech a vozech. Leskli se potem, oči měli obalené mouchami,
zvlášť ovádi, malí i velcí, měli rádi koňskou krev. V poledne dostal každý kůň
dvě tři putny vody - kolik stačil vypít - a odpoledne se pokračovalo. Večer
opět voda a hromada trávy či jiného zeleného krmení. Žádná koupel ani sprcha.
Na to nebyly podmínky ani čas. Lidé měli pracovní dobu ještě delší, posečené a
svázané obilí do snopů se večer ještě stavělo do panáků, aby vyschlo, a když
přijeli z pole, museli nakrmit a podojit krávy. V době žní sedláci vstávali
ráno před čtvrtou hodinou a spát chodil po desáté večer.
Na portálu aktualne.cz
se objevil článek o letním cyklistickém pekle v Třeboni a okolí. Třeboňsko bylo
vždy výhodné pro jízdu na kole. O tamním obyvatelstvu se říkávalo, že se už
narodilo na jízdních kolech. Ano jezdilo se tam na kole do práce, za nákupy za
zábavou. A jezdí se pořád, i když dorůstající mládež nad tím ohrnuje nozdry.
Jedná se ovšem o kolaře, jak se tam říká lidem, kteří jezdí na kolech rychlostí 5 -
10 km za hodinu, aby nemuseli jít pěšky či čekat na autobus, nikoli o bláznivé
ohnuté cyklisty oblečené v barevných dresech s přilbou na hlavě a šlapající
usilovně jako Šafránková do Otíkovy chalupy. Ano, i ta jízda na kole z velké
části zdegenerovala a stala se z ní cyklistika se spoustou neřestí. Pozitivním
jevem je, že se objevuje víc normálních městských kol, i když většinou
elektrických, na kterých je možno sedět normálně.
Tento týden došlo ke
dvěma nehodám na železničních přejezdech. České železniční přejezdy jsou
nebezpečné, možná nebezpečnější než přejezdy v některých jiných zemích.
Blikající červená světla a slabé houkání mají na svědomí nejednu nehodu,
nejeden život. V současném slunném a horkém počasí stačí trochu prachu na
semaforu, trochu prachu na skle auta, oslnění, křoviny a různé železniční
stavby v blízkost tratě - a řidič červenou nevidí a vjede pod vlak. Často červená
světla vůbec neblikají, nebo začnou blikat opožděně, až když vlak je pár metrů
před přejezdem. Dráha samozřejmě dokáže, že je bez viny. Nejvyšší čas, aby se
na přejezdy vrátily závory, jako je tomu například v Kalifornii. Na Aljašce,
kde jsou sice jen dvě tratě a vlaky jezdí sporadicky, před příjezdem vlaku
stojí na každé straně přejezdu železničář se stavěcím terčem a zastavuje
vozidla. U nás funkce hradlařů je z větší části zrušena, místo závory je
červené světlo. Je pravdou, že závory mají kratší životnost než světla.
Vzpomínali u nás železničáři, že na okresní silnici byly 3 - 4 krát za rok
přeraženy. Většinou nákladními auty s vleky. Někdy byl viník nalezen, někdy ne. Bývalo někdy
peklo pro řidiče dostat se v noci, kdy téměř žádný provoz nebyl, přes železniční přejezd. Hradlař, který býval
třeba kilometr daleko, po příjezdu posledního vlaku nechal šraňk dole, aby v
případě, že ho postihne spánek, někdo mu pod vlak nevjel. Lepší čekat než být
mrtvý. Takové čekání se někdy protáhlo na hodinu nebo na dvě, a nepomáhalo
houkání. Byly případy, že řidiči čekající u závor šli hradlaře vzbudit.
Sázka na Spartu mi
nevyšla, Sparta sice srbskou Suboticu porazila, ale jen rozdílem jednoho gólu, a
to nestačilo. Ke vší smůle na Letné došlo k výtržnosti příznivců Sparty, kteří sice
byli specifikováni pořadateli, ale funkcionáři Sparty očekávají vysoký trest.
S násilím souvisí i
rozhodnutí českého soudu, že používání Hitlerovy a Heydrichovy podobizny na
tričku je povoleno. Propagace nacizmu je tedy v české zemi dovolena. Na rozdíl
od soudců se pochlapil deník Blesk, který oznámil, že s politiky rasistické a protievropské
SPD nebude diskutovat.
Josef
Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat