Viktorie Plzeň se
stala popáté mistrem ČR a královská svatba v Anglii. Kvůli těmto událostem jsem
odkládal tento komentář. Dnešní ranní slunce
osvěžuje, po týdnu dešťů, bouřek a větrů se snad vrátí náznaky předčasného
léta.
Plzeň získala
fotbalový titul, i když to do včerejší soboty nebylo ještě jisté. Po suverénní
podzimní jízdě přišlo na Viktorii nějaké bolení hlavy či břicha. Výsledkem profesorské hry byly porážky od nejslabších
mužstev. Největší podíl na jarním úpadku má zřejmě trenér Vrba, který lpí na
všeobecně okoukaném herním stylu. Výsledkem
bezzubého útočení byly rychlé protiútoky, zranění vracejících se
plzeňský obránců a góly v plzeňské brance. O plzeňský titul se včera zasloužil
nepříjemný pronásledovatel, pražská Slávie, která nečekaně prohrála s
Jabloncem. Jaký podíl na porážce Slávie měly finanční problémy čínských
majitelů, není možné odhadnout. Jisté bylo, že Slávii se jednalo hlavně o
peníze (300-400 mil Kč), které mistr ČR dostane za účast v Evropské lize.
Evropské peníze sice Plzeň vítá, ale protože není zadlužená nákupy drahých
zahraničních hráčů, jako pražské kluby,
nemusela vyvíjet korektní i nekorektní tlaky ve fotbalové i nefotbalové
diplomacii.
V době, kdy se české
fotbalové lize rozhodovalo o titulu, probíhala v Anglii královská svatební
hostina. Hlavní svatební obřad proběhl po dvanácté hodin v chrámu svatého Jiří
ve Windsoru. Oficiálně se jedná o hradní kapli, jak píší čeští novináři, moje
představy o kapličce, do které se vejde 800 návštěvníků jsou trochu jiné.
Když člověk porovnává
vrcholné události v Anglii a doma, v Praze, musí se dost stydět. V Anglii to je
galapředstavení, noblesa, od nejmenšího pážete až po královnu, která na 92 let
je stále svěží. Jaký je rozdíl mezi hlavou státu ve Velké Británii a v České
republice? Bylo by to snadné porovnávání. Jisté je Britové jsou pyšní na
monarchii a zbožňují královnu a celou královskou rodinu. Bylo by tomu tak, kdyby
se královna potácela pod vlivem alkoholové virózy nad královskými klenoty nebo v
rozhlasových rozhovorech požívala sprostá slova, která v omezené míře snad
používají jen bezdomovci? Pražskému hradu chybí noblesa. Snažil se jí krátce po
revoluci zavést Václav Havel, za pomoci ceremoniáře Špačka, ale brzy podlehl
pokušení a přijal zvyky z republikánského systému amerického, kde prezident
řídí vládu. A současný prezident už funkci hlavu státu zdegradoval na funkci
obecního radního, který soustavně dělá "tabulla rasa musí být, ať na to padne tohle
odium."
V těchto dnech se
slaví osmdesáté výročí narození Rychlých šípů napsaných kovaným skautem
Jaroslavem Foglarem. V kreslené podobě začaly vycházet v časopise Mladý
hlasatel a během krátké doby se staly idolem většiny mládeže. Mladý hlasatel
byl brzy po nacistické okupaci zastaven, přesto jeho staré výtisky kolovaly
mezi mládeží ještě několik desetiletí po válce. Byly sice po válce, v roce 1968
a po roce 1989, snahy obnovit Mladého hlasatele nebo vydávat kreslené Rychlé
šípy v samostatných sešitech či knihách, ale dvakrát nelze vstoupit do stejné
řeky. Už nikdy to nebudou ti dobří skauti Mirek Dušín, Jindra Hojer, Jarka
Metelka, Červenáček a Rychlonožka a jejich zákeřný a zlý soupeř Bratrstvo kočičí pracky; Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Pro
dnešní počítačovou generaci mládeže už jejich příběhy a staré prostředí jsou
asi nicneříkající. Nová vydání kreslených Rychlých šípů, která připravilo
vydavatelství Albatros, sice jdou na odbyt, ale že by čestní Foglarovi hoši
okouzlili mládež jako kdysi, lze pochybovat. Navíc se v napodobeninách původních
Fischerových kreseb vyřádilo několik desítek kreslířů.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat