Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pátek 25. května 2018

Konec Heinricha Himmlera, druhého nejmocnějšího muže Třetí říše


Kolem poledne 22. května 1945 zadržela britská hlídka na mostě v Bremervörde tři muže, které identifikovala jako příslušníky německé polní policie a eskortovala je do zajateckého tábora 031 poblíž Lüneburgu. Zadržení muži chtěli cestovní povolení, které však mohl vydat jen velitel tábora Tom Selvestr. Veliteli tábora, jenž přišel zkontrolovat seřazené zajatce,   se něco nelíbilo na malém zesinalém zajatci s černou páskou na jednom oku, jenž měl ve vojenské knížce jméno desátník Heinrich Hizinger. "Kdo jste?" obořil se něj kapitán Selvestr. "Heinrich Himmler," odpověděl roztřesený zajatec, sňal pásku z oka a nasadil si brýle. Večer, ještě než ho Britové mohli vyslechnout, během lékařské prohlídky Himmler rozkousl ampuli s cyankáli, ukrytou mezi zuby, a okamžitě zemřel.

Kdysi německou armádou odmítnutý zájemce o důstojnickou uniformu HeinrichHimmler v roce 1944 velel 38 divizím SS, ve kterých bylo 910.000 mužů. Jeho spokojenost nebyla úplná, protože vojska SS byla přirovnávána k běžné armádě. Jeho snem bylo, aby jednotky SS měly za všech okolností pověst elit, které rozhodujících bojových úspěchů dosahují zásluhou nacistické ideologie, zásluhou nadřazenosti. Politické školení kladl na úroveň vojenského výcviku. Zbraně SS se staly nejradikálnější vojenskou složkou Třetí říše, vyznačovaly se tím, že neměly žádné zajatce, protože nepřátele beze zbytku zabíjely.

Vojska SS byla Himmlerovou pýchou, i když oficiálně vyšší byly jeho funkce ministra vnitra a šéfa německé policie včetně gestapa. Himmlerovi byly podřízeny všechny koncentrační tábory včetně plynových komor. Himmler  proslul větou o Židech: "Nic proti nim nemám, jen je tady nechci." (Okamura a SPD tedy nejsou originální, i když nemluví jen o Židech)

Himmlerův konec se začal nachylovat 28. dubna 1945 večer, kdy jeden z vysokých úředníků ministerstva propagandy Heinz Lorenz dostal do rukou zprávu, zachycenou v éteru, kterou Paul Rankin, korespondent Reuter, vyslal ze San Franciska. Ve zprávě oznamoval, že Himmler nabídl západním spojencům německou kapitulaci na západní frontě. Prostřednictvím Geobbelse a Bormanna se zpráva dostala na Hitlerův stůl.

Ještě tuto noc z 28. na 29. dubna 1945 označil Hitler počínání  Himmlerovo za nejpodlejší zradu, s jakou se kdy setkal. Téže noci nadiktoval svou politickou i soukromou závěť, jmenoval jako svého zástupce Dönitze, jmenoval novou vládu, jíž určil program, oženil se s Evou Braunovou a stanovil hodinu své smrti. "Göring a Himmler tajně, bez mého vědomí a souhlasu vyjednávali s nepřítelem a nezákonné se na sebe pokoušeli strhnout státní moc, a nehledě ke zradě, jíž se dopustili na mé osobě , uvrhli tím národ a zemi do neodčinitelné hanby." Himmler se původně měl stát Hitlerovým nástupcem. Najednou bylo vše jinak. 

V té době byl Hitlerův bunkr už byl odříznut od telefonních linek, pouze bylo obtížně udržováno slabé radiové spojení. "Zrádce se po mně nikdy nesmí stát vůdcem!"  řekl Hitler novému veliteli letectva Greimovi, "a vy se musíte dostat ven z Berlína, najít ho a zařídit, aby se jím nestal!" Mimo zavrženého Himmlera  v nové vládě, jmenované Hitlerem,  ani Göring, Geobbels, Bormann, Ribbentrop, Rosenberg, Thiarack.

Himmler i Dönitz měli své štáby v městě Ploen v Šlešvicku-Holštýnsku, místě nejdále vzdáleném od východní i západní fronty. Stýkali se osobně nejméně dvakrát denně.  Dönitz respektuje Himmlera jako Hitlerova nástupce. Potom přilétá Greim a informuje Himmlera o Hitlerově závěti. To je vše, co může udělat. 

Překvapený jmenováním je více Dönitz, nikdy s něčím takovým nepočítal. Proto se rozhodl, že nesmí Hitlera zklamat. Poslušně se ujme úkolu, neboť na něj doléhá odpovědnost před národem a dějinami. Himmler je naopak zdrcen. Na to, že se stane nejmocnějším mužem se dlouho duševně připravoval, Himmlerovi ještě větší ránu Hitler zasadil tím, že v závěti se o něm vůbec nezmínil. To byla Hitlerova odměna za dvaadvacet let bezmezné oddanosti a obětavé těžké služby. Ani Dönitz s Himmlerem už nepočítal, avšak Himmler jako vůdce SS dál docházel, ač nezván, do Dönitzova štábu. Navrhl Dönitzovi funkci německého prezidenta, přičemž Himmler by dělal kancléře. 

V Berlíně se zatím bojovalo. Hitler byl po smrti spálen na zahradě kancléřství. Bormann se pokusil jednat se sovětskou armádou o ukončení bojů v Berlíně. Sovětské velení odmítlo, žádalo úplnou kapitulaci Německé říše. Martin Bormann beze stopy zmizel v berlínské válečné vřavě. 

Himmler odmítá obvinění ze zrady. Dönitz mu poděkoval za služby a sdělil mu, že žádné další od něho nepotřebuje. Himmler ještě nemyslí na útěk a sebevraždu. Snaží organizovat vojska SS podle staré praxe, jak se mu to vždy dařilo, jak byla jeho práce obdivována. Začátkem května se to ovšem už nedaří. Nikoli kvůli tomu, že některé jednotky SS byly oslabeny nebo zničeny a zajaty, ale kvůli tomu, že zabijácké obludě nazývané SS chybí Hitlerův bič. Na Himmlera padá bezradnost, píše dopis maršálovi Montgomerymu a nabízí kapitulaci Německa. V koutku duše doufá, že se Západ podaří přesvědčit, aby zaútočil na Rusko. Dopis se k Montgomerymu nedostal, protože ho zničil Jodl, jehož spojovací důstojník měl dopis doručit Britům. Se zradou Hitlera nechtěl Jodl mít nic společného.
Protokol o zadržení Henricha Hizingera (Himmlera)

Hitler kaputt, Geobels, soukmenovec na Himmlerově úrovni, je mrtev, válka oficiálně skončila. Himmler s dalšími pěti muži SS se ze západního pobřeží Šlešvicka-Holštýnska chce dostat na západ. Vyhýbají se křižovatkám, na kterých jsou britské hlídky, přespávají ve stodolách a v opuštěných nádražních čekárnách. Obejít město Bremervörde nelze. Odhodí odznaky SS a oblečou šedé pláště polních policistů. Himmler má legitimaci desátníka Heinricha Hizingera, jenž byl nedávno popraven. Skupina se rozpadla, zůstal Himmler a jeho dva společníci. Došli k mostu v Bremervörde. Při zatčení nekladli odpor.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.