V pátek, 27. dubna
2018, uplyne čtyřicet let od chvíle, kdy vypukl rozsáhlý požár na Svaté Hoře u
Příbrami, na jednom z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských poutních míst
v Čechách.
Požár jistě hodně
poškodil pověst komunistického režimu, i když ten přímo s ním neměl nic
společného. Mezi lidmi se šířily legendy o tom, že Svatá Hora dlouho pila
komunistům krev, protože tam pravidelně přicházely zástupy lidí, a tak se ji
pokusili zničit.
Jiné legendy, které
nemají daleko k pravdě, dodnes říkají, že stal zázrak, když v době, kdy se
hasičům nedařil boj s ohněm, obrátil se vítr a spustil déšť
Svatá Hora je jedno z
nejstarších a nejvýznamnějších mariánských poutních míst v Čechách. Církevní
areál je postaven na vrchu (580 m n.m.) nalézajícím se na východní straně
Příbrami. Jeho základem je kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně gotický,
přestavěný do barokní podoby architektem Carlem Luragou v roce 1673. Kostel je
uprostřed ambitů se čtyřmi kaplemi v rozích a Hodinovou věží na severní straně.
Je zde velké množství uměleckých památek, barokní architektura, portály,
plastiky, štuková výzdoba, obrazy. Na severní straně přiléhá klášter s bývalou
jezuitskou rezidencí. Z města (500 m n.m)vede ke Svaté Hoře schodiště kryté
dřevěnou střechou se šindeli.
Požár vznikl ve
čtvrtek 27. dubna 1978 po druhé hodině odpolední. Jeho zrod nastal uvnitř
chodby - barokních zastřešených svatohorských schodů z roku 1728, které vedou
ze Svaté Hory do Příbrami. Historicky cenné schody, postavené podle upraveného
návrhu slavného architekta a stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, byly v
roce 1978 zavřené pro havarijní stav. Jak už to tak ale bývá, na děti takové
zákazy neplatí, takže tam měly eldorádo.
Vysoce hořlavá
konstrukce schodiště a šindelové krytiny fungovala jako komín. Oheň se nahoru k církevnímu objektu dostal i
zásluhou suchých křovin podél schodů. Děti, které oheň způsobily nejen, že
nepřivolaly pomoc, ale ještě se dohodly, že budou zapírat.
Během jedné hodiny
požár zachvátil severní část areálu včetně kláštera a proboštství. Při požáru
zasahovalo 46 hasičských jednotek (asi 330 mužů). Hašení bylo ztěžováno
nedostatkem vody a špatnou dostupností. Široké cisterny se nemohly k areálu
dostat, v hydrantech byl malý tlak vody. Za pomoci již výše zmíněného zázraku -
deště se podařilo oheň zlikvidovat, přičemž nedošlo k poškození toho
nejcennějšího, chrámu Panny Marie.
Vyšetřovatelé se
dostali do nesnází, dostávali informace, že delší dobu se kolem Svaté Hory
pohybovali různí neznámí lidé. Mezi lidmi se šířily pověsti, že požár založila
StB, aby se komunistický režim zbavil nábožensky významného místa, které
přitahovalo pořád spoustu lidí. Rovněž kolovalo mezi lidmi, že prodleva a
problémy hasičů s vodou byly způsobeny úmyslně, aby se areál nepodařilo uhasit
a celý shořel a nebyl obnoven. Vyšetřovatelé bezpečnosti po několika dnech
tápání narazili na stopu a po krátkém výslechu se všechny děti, které požár
způsobily, přiznaly.
Na tom, že během čtyř
let po požáru bylo poutní místo obnoveno v původní podobě, mimo některých
nástropních maleb, má největší podíl tehdejší správce areálu P.Zdeněk
Adler. Byla to rozporuplná osobnost. Na
jedné straně sloužil komunistickému režimu ve sdružení katolických duchovních
Pacem in terris, na druhé se zasloužil o to, že Svatá Hora přežila období
komunizmu v té nejlepší možné podobě. Zásluhou Adlerových kontaktů s
komunistickými funkcionáři se podařilo
na opravu svatohorského areálu sehnat nedostatkový materiál, stavební firmy,
řemeslníky a spoustu brigádníků.
Po čtyřiceti letech se na
Svaté Hoře opět sejdou hasiči, profesionální
i dobrovolní. Počítá se i s návštěvou několika pamětníků, kteří byli této
katastrofě přítomni.
Žádné komentáře:
Okomentovat