Hospody, EET a Rakousko. Zahradníčkovy úvahy.

Jak se blíží prosinec 2016 nabírají diskuse zase konfrontační charakter. Od 1. prosince vstupuje v platnost zákon o elektronické evidenci tržeb. Na jedné straně nářek podnikatelů, na druhé jásot novodobého proletariátu, který v každém živnostníkovi vidí zloděje okrádajícího stát. Tak jak to vyhlašuje autor EET Andrej Babiš.

Spousta vesnických obchodníčků a hostinských už ohlásila zrušení živnosti a odchod na úřad práce. Paradoxem je, že největší strach z EET mají poctiví živnostníci.  Ti, co zásluhou neplacení daní mají největší nelegální příjmy, jen mávnou nad EET rukou, poradili si vždycky, jak se vyhnout placení daní, tak si poradí zase.  Vědí, že i když budou mít třeba 5 pokladen, přesto nějak okradou stát i jednotlivé občany.

Samotná evidence tržeb není jistě nic, co by poctivým občanům uškodilo, ale je to signál, že stát chce občana ještě víc přiškrtit. Zvláště toho venkovského, který si pořád užívá moc prostoru a svobody. A hlavně moc šetří.  "Vesničané utrácejí málo peněz. Moc sice neberou, ale i z toho mála dokážou uspořit víc než ti s trojnásobnými příjmy. Stát je zadlužený a na vesnicích leží nečinně peníze.  Vesničané jezdí ve starých škodovkách a fabiích, dovolenou neznají, chodí v modrákách nebo tesilových oblecích z dob normalizace. Ti jsou schopni ušetřit, i kdyby nic nevydělali. Z peněz v punčochách stát nic nemá. Když peníze neutrácejí, tak je nepotřebují a je třeba je z nich vytáhnout."

Dnes večer to bude přesně 100 let, co zemřel rakousko-uherský císař a nekorunovaný český král František Josef I. Smrt  panovníka, který 68 let stál v čele mnohonárodního státního útvaru, na věky zničila lesk a slávu monarchie. Karel I., nástupce Františka Josefa, byl jako císař, i se svým mnohem lepším vzděláním a schopnostmi, pouhým stínem svého předchůdce. František Josef I. byl,  a vždy bude, první symbol monarchie. To platí i pro české země, kde slova jako Rakousko či František Josef I., vyvolávají stále záchvaty zuřivosti. 100 let po smrti  císař děsí Prahu, že by mohla přijít o blahobyt , jehož základ právě za vlády Františka Josefa byl položen. Rakousko-Uhersko  byl vyspělý stát s parlamentní demokracií a svobodou občanů, které se v té době asi žádná země nevyrovnala (Anglie a Francie vládly tvrdě v koloniích, USA se nechtěly smířit s koncem otrokářství). Vymluvit národu se to 20 let snažili politikové prvorepublikoví a 40 let komunisté.

Slova Ferdinanda Peroutky, že nejsme národ Žižkův, ale národ Františka Josefa I., mohou být také příčinou útoku současného prezidenta na Peroutku. Hitler-gentleman může být jen záminkou. Peroutka totiž toho na komunisty, včetně předsrpnových jako byl Miloš Zeman,  věděl dost a nenechával si to pro sebe, ale publikoval a posílal na vlnách Svobodné Evropy do éteru.

K Rakousku náhle soustředil pozornost Václav Klaus. Ten Klaus, který v roce 1990 se při dotazu; kdy životní úrovní doženeme Rakousko, s typickým úšklebkem pronesl, že taková malá bezvýznamná země jako Rakousko nemůže být naším vzorem. Dnes Klaus podporuje Hofera, což je takový rakouský Trump, a sice se tváří jako rasista, nacionalista a fašista, ale má to blíž na měsíc než k přiblblému českému  rasizmu, který hájí Zeman s Klausem a Konvičkou. Takže zvolení Hofera nebude pro demokratickou Střední Evropu  mít žádný vliv, alespoň ne takový, jaký by si přál Klaus. Aťse stane v Rakousku prezidentem Petr nebo Pavel, Rakousko si pojede  západoevropskou cestou, kterou mu projelo Německo.

Zahradníček Josef, 21.11.2016