Za vlády Antonína Švehly chřadla levice i nacionalisté

Jen jedinkrát se v demokratické republice vládlo „napříč národnostmi". Tehdejší premiér Antonín Švehla vytvořil 12. října 1926 pravicovou vládu českých, slovenských a německých agrárníků a klerikálů, která vstoupila do dějin jako panská kolice.

Ony tři roky byly nesporně vrcholem éry první Československé republiky. V letech 1926–1929 rozkvetlo hospodářství, chřadla levice a do pozadí mizeli i němečtí a slovenští nacionalisté.

To všechno, umocněno volebním vítězstvím agrárníků neboli Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu v roce 1925 (13,07 procenta hlasů), umožnilo šéfovi agrárníků Antonínu Švehlovi vybřednout ze začarovaného kruhu dosavadních koalic, namířených proti německým stranám. 12. října 1926 – tedy právě před 90 lety – Švehla vytvořil první československý ideově vyprofilovaný kabinet, jemuž se začalo přezdívat vláda panské koalice.

Šlo totiž o kabinet pravostředový, za účasti Němců i Slováků. Kromě agrárníků byl složený z lidovců, živnostenské strany, německých křesťanských sociálů a zemědělců a později do něj vstoupili i Hlinkovi ľuďáci a národní demokraté. Naopak poprvé (a naposledy) nebyli v prvorepublikové vládě zastoupeni sociální demokraté ani národní socialisté. Černou ovcí ve vládě byl pouze ministr zahraničí a národní socialista Edvard Beneš, jehož prosadil nedotknutelný prezident Masaryk.

Pravicová byla i agenda vlády. Kromě už starší  dohody klerikálů s agrárníky (zavedení zemědělských cel) došlo v roce 1927 třeba k reformě územně správního zřízení. Místo žup, kde hrozil vznik regionů s německou většinou, byly zřízeny země, přičemž německá většina ve Slezsku se měla „zředit" ustavením země moravskoslezské. Rovněž bylo zákonem zrušeno volební právo vojákům a omezena volitelnost i pravomoci samosprávných okresních a zemských zastupitelstev: napříště byla ze dvou třetin volena a z třetiny jmenována.

Soudržnost nejstabilnější prvorepublikové vlády nakonec nejvíc oslabila vážná nemoc (cukrovka) premiéra Švehly. Od roku 1927 jej dlouhodobě zastupoval vicepremiér a šéf lidovců Jan Šrámek, jemuž ovšem chyběla podpora agrárníků. V únoru 1929 musel Švehla rezignovat a premiérem se stal agrárník František Udržal

Ten ale panskou koalici dlouho neudržel. Kvůli zatčení radikálního ľuďáka Vojtecha Tuky z vlády vystoupili slovenští Hlinkovci, a pak zamíchaly partajními kartami volby do zemských zastupitelstev, které vyhráli lidovci. Došlo k vládní krizi, kvůli níž se v říjnu 1929 konaly nové parlamentní volby. Strany panské koalice v nich ztratily většinu a staronový premiér Udržal se musel uchýlit opět k vytvoření protiněmecké koalici.

To už ale klepala na dveře světová hospodářská krize, po níž nastal nástup nacismu. Luxusu ideově vymezených vlád odzvonilo. Dalším tuzemským pravicovým kabinetem byla nazývána první vláda Václava Klause v letech 1992–1996, která ovšem na rozdíl od vlády Švehlovy hospodářství země nestabilizovala, spíš opačně.