Mizerné dopolední počasí 21. srpna 2016 mi
připomnělo srpnovou mizérii před 48 lety. Ano, už je to neuvěřitelných 48 let,
co si komunisté vyřizovali spory za pomoci půlmilionové armády, a pořád je to
jaksi živé.
To ráno 21.
srpna 1968 nepršelo, dokonce byla namodralá obloha. V rádiu nekonečně brnkaly
fanfáry z Libuše a každou chvíli oznamovali, že na území Československé
socialistické republiky vstoupila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy a že se
čeká na vyjádření představitelů země. Potom prezident Svoboda oznámil, že
nechápe, co se stalo. On toho určitě moc nechápal už hodně dlouho, asi od té
doby, kdy jako velitel čs. jednotky začal dělat "šikovatele" pro
sovětské generály a hnal vojáky na zbytečnou smrt.
Prezidenta Svobodu si po 21. srpnu Brežněv nechal pár dní dozrávat
v komnatách Pražského hradu, ale na nejvyšší komunisty vydal zatykač.
Aby to měli sovětští rozvědčíci snazší, svolal Dubček všechny tehdejší nejvyšší
pohlaváry do už obklíčené budovy ÚV KSČ. Tam je sověti snadno pochytali a pak
dopravili do Moskvy.
Od počátku dubna 1968 se sovětské jednotky pohybovaly po území
Československa. V novinách to bylo
zdůvodňováno přípravou na cvičení sil Varšavské smlouvy s názvy „Dunaj“ a „Šumava“, které měly probíhat v ČSSR od 18. do 30. června. V rámci
těchto manévrů byly povolány další početné jednotky z hloubi Sovětského svazu a
umístěny okolo čs. hranic v NDR, Polsku a Maďarsku.
Dalo
se tušit, že cvičení Varšavské smlouvy bude důvodem k prodlužování pobytu
sovětských jednotek, přičemž významnou roli hrál asi prezident Svoboda, ometálovaný hrdina SSSR. Od Svobody Moskva
neočekávala nevděk jako předtím od svéhlavého starého komunisty Novotného,
který vždy dokázal sovětské jednotky z Československa vyhnat. Ke cvičení
nedošlo kvůli Dubčekově nerozhodnosti. Brežněva se bál, ale nechtěl přijít o
potlesk pražské ulice. Už 17. května 1968 bylo v Moskvě rozhodnuto: Buď Praha pojede po sovětských kolejích
dobrovolně, nebo nedobrovolně, za pomoci
sovětské armády. Došlo na to druhé. Frašky v Čierné a Bratislavě zorganizoval
Brežněv jen kvůli zdůvodnění invaze a také kvůli získání důvěry
příznivců-kolaborantů v řadách českých občanů,
hlavně starých komunistů.
Dnes
hodně lidí doma i v zahraničí ČSLA odsuzuje, že
nebránila zemi. To prostě nešlo z mnoha důvodů, hlavně kvůli tomu, že
sovětské velení to mělo proti vzpourám zabezpečené, mělo čs.velitele pevně v
hrsti. Vykonával jsem základní vojenskou
službu v polovině 60. let a koncem července 1968 jsem byl povolán na vojenské
cvičení. Nedalo se nepovšimnout si skutečnosti, že čs. armáda byla zcela napojena
na velení Varšavské smlouvy, což v podstatě bylo velení sovětské. Čs. armáda
měla výcvik podle sovětské armády a byla připravovaná na válku se Západem.
Možná polovina čs. důstojníků prošla sovětskými vojenskými školami (u útvaru,
kde jsem sloužil, všichni důstojníci) a měla s Rusy kontakty, i mimoslužební.
Rusové pořád kontrolovali čs. útvary.
- Jak jsem mohl poznat během cvičení, velení ČSLA bylo zřejmě v průběhu léta vyřazeno z jednání Varšavské smlouvy. Navíc mezi důstojníky i těch nejmenších útvarů vznikly nesnášenlivé politické proudy. Na počátku srpna výcvik hodně polevil, až stagnoval, dělaly se jen nejnutnější věci. Nastal už před 21. srpnem pocit zbytečnosti.
Ještě
vzpomenu Olympiádu v Riu. Sportovci tam jezdí jako do hospody. Přiletí, odbudou
si svůj závod a odletí domů. Bývaly doby, kdy po celou dobu Olympiády byly v
olympijské vesnici a užívali si neznámé prostředí a život mezi sportovci.
Zahradníček
Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat