Sedlák naříká a zlobí se

Po převratu se zdálo, že do vesnic se vrátí dobré přátelské vztahy, jaké byly před válkou, že lid bude žít v dobré přátelské shodě. Leč netrvalo to dlouho.

 Bolševická vlna převalila se přes Evropu. Někteří vojáci, zajatci i legionáři po příchodu do vlasti, začali rozsévat sémě bolševizmu, kterému se začalo v Čechách dařit. Nejvíce mezi Němci na severu Čech. Po krajích se rozjeli řečníci, kteří rozeštvávali lidi. Začaly mezi lidem prostým hádky a různice. Tím skončila naše přátelská shoda. Tato bolševická vlna nešetří ani vojsko. Vojíni odpírají poslušnost, odvolávajíce se na demokracii. Vojenská kázeň mizí.

My na venkově jsme doufali, že budeme zbaveni těch krutých rekvizic a toho vydírání. Leč v domněnce té jsme se zklamali. Rekvizice neustaly, jsou jako v době války, a mnohdy ještě horší. Stále živobytí není dost. Ústředny prodávají obilí do cizích států, a na naše obyvatelstvo se mouky nedostává. Obyvatelstvo trpí hladem. Následkem neustálého střídání ministrů vládne na ústřednách nepořádek. Stát se zadlužuje pořád víc. Je potřeba mnoho peněz a není kde je brát.

Z bídy má stát vytrhnout venkov, na který jsou uvalovány pořád nové a větší daně a povinnosti. Razí se názor: Když zemědělci přežili  přísné válečné rekvizice, musí přežít i přísnější poválečné. Není to nic platné, dluh státu se zvyšuje. Není divu při pořádku, který v republice panuje. Na všech ústřednách a úřadech stát zaměstnává tisíce zbytečných úředníků. Ministři, poslanci a úředníci mají stotisícové platy a přitom kradou jeden víc než druhý.

Zápis pochází z roku 1920