17. listopad tenkrát a dnes.

Kdybych v roce 1989 neposlouchal Svobodnou Evropu, tak bych o událostech na Národní třídě  3 dni nic nevěděl. Nevěřil jsem tehdy - a nevěřím dodnes, že jen několika naivním disidentům se podařilo vytáhnout k protestům tolik studentů.

Vzhledem k tomu, že studenty podporoval soudruh Mohorita z ÚV KSČ - asi to byl taky předseda Svazu mládeže - myslím, že listopad byl akcí jednoho křídla komunistů. Za pomoci StB, samozřejmě. Utvrdila mě generální stávka v našem městě, které jsem se s dvěma spolupracovníky zúčastnil.

To byla tenkráte na náměstí sláva. Byla tam tlačenice. A co jsem viděl? Proti komunistům protestovali komunisté. Vedle vůdců Občanského fóra hrdě nesli vlajky komunističtí ředitelé, náměstci a předsedové ROH a ZV KSČ. Jako na 1. máje. A ty projevy na tribuně.

"My, pracující závodu XY, nesouhlasíme se zákrokem proti studentům na Národní třídě a podporujeme demokratické změny." Zástupci podniků, škol, z nemocníce a odjinud volali po demokracii a nové vládě. Nejdelší projev asi měl komunista-předseda MěNV (dnes jeden z nejbohatších lidí v kraji). Major z vojenské posádky slíbil, že armáda bude podporovat demokracii, ale pouze takovou, která zajistí socializmus. Ten prý bude armáda hájit všemi zbraněmi.

Zatleskali jsme, zazpívali hymnu a šli jsme s kolegou domů, zastavivše se ještě v krámku Potravin Na Růžku na dvě lahvová piva. Ani nám v rohu u dveří prodejny, s lahvemi v rukou, nebylo ze sametové revoluce  moc do řeči, a tak jsme jen pozorovali tu dlouhou frontu u pultu. Chleba, mléko v igelitových sáčcích, mouka, cukr, káva a další základní potraviny podávali zákaznicím hbité ruce prodavaček. Žádné banány a ananasy. Určitě nás nenapadlo, že tohle všechno za pár let zmizí. Že banány budou všude. A budou levnější než jablka, dokonce než brambory.

Tušili jsme nějaké velké změny. Budoucnost našeho podniku-výkupu, tedy i naše, byla už za socializmu nejasná. Jezedáci si vybudovali vlastní sklady obilí se sušičkami, výkup moc nepotřebovali. Ten už propouštěl zaměstnance. U nás 2 lidi kvůli nadbytečnosti. Místo jednoho nemocného dělníka a jedné účetní na mateřské přišli dva inženýři na práci s počítačem. Padesátka byla na krku, řemeslo žádné. "Žrát budou lidi pořád, v zemědělství je budoucnost."mysleli jsme si. Všechno je jinak.

Nejsou dnes fronty u pultů, nejsou malé krámky a hbité prodavačky. Nejsou ani ty továrny a dílny, ze kterých zákaznice do krámku přicházely. Už se také neuvidí, jak po práci skupinky chlapů občerstvují se v obchodě či před ním. Jednak do práce se jezdí auty, jednak dnes se s lahví postávat jako za totality na ulici nesmí. Taková je taky vybojovaná svoboda.  Divná věc. To jsou asi důvody včerejších prázdných ulic. 

Co vlastně mají lidé oslavovat? Banány? Potom nemají čas, protože musejí pořád někam jezdit auty. Všichni jsou nervozní, nikdo nerozumí vtipu, každý má hned krev v očích."Rozčilení není program", říkával Masaryk. Asi měl pravdu. 

Zahradníček Josef.