Útok na židenická kasárna v roce 1933.

Devět dní před tím než německý prezident Otto von Hindenburg (86) jmenoval Adolfa Hitlera kancléřem německé vlády, došlo v Židenicích u Brna k útoku na kasárna Československé armády. Cílem útoku mělo být získání zbraní a munice a pokusit se ozbrojeným pučem získat vládu nad Brnem. Do akce byly zapojeny silné organizace Národní obce fašistické z Brna a okolí.

 

Akce, kterou zorganizoval bývalý poručík Čs. armády Ladislav Kobzinek začala před půlnocí 21. ledna 1933. Ve 2 hodiny po půlnoci už byl útok asi pětasedmdesáti částečně ozbrojených mužů zlikvidován vojskem a četnictvem. Zabit byl jeden z útočníků, zraněni byli čtyři lidé. Z toho dva četníci. Zatčeno na místě bylo 27 lidí. Ostatní odešli domů, ale byli vyhledáni a pozatýkáni v dalších dnech. Iniciátor akce Kobzinek už během boje uprchl do Vídně a potom do Jugoslávie, odkud byl vyhoštěn do Rumunska. Rumunské orgány ho předaly do Československa.

V červnu 1933 se konal soud se zatčenými. Mimo účastníků útoku se před soud dostali nejvyšší funkcionáři Národní obce fašistické včele s jejím předsedou Radolou Gajdou. Soud bral v úvahu jen přestupky, kterých se obžalovaní dopustili. Kobzinek byl 26. června 1933 odsouzen k šesti letům žaláře, Mlček, Šušlík a Medvedický k dvěma až čtyřem rokům. Dalších čtyřicet dva lidí bylo odsouzeno k šesti až dvanácti měsícům žaláře. Předseda NOF Radola Gajda dokázal soudu, že s útokem neměl nic společného, že to byl Kobzinkův soukromý podnik, takže byl osvobozen. Osvobozeni byli i funkcionáři NOF major Uvír a rotmistři Tesák a Jakub.

 

Ladislav Kobzinek

Poměrně nízké tresty, hlavně osvobození Gajdy, vyvolalo poplach na Hradě. Na českém venkově populární Radola Gajda jako bývalý skvělý legionářský velitel, zapřisáhlý nepřítel bolševiků a kritik pokrytecké hradní demokracie a populizmu, soustavně Masarykovi zvyšoval hladinu adrenalinu v krvi.

Už roku 1926 stanul generál Gajda před soudem za údajnou vlastizradu. Ve skutečnosti se jednalo o Masarykův pokus o zdiskreditování nepohodlného vojáka. Celý proces se však změnil ve směšnou frašku.

Svědci si u soudu protiřečili. Nicméně Gajdovi, ač byl zcela zproštěn všech obvinění, nebyla vrácena generálská hodnost, ba co víc, byl degradován na vojína. Následkem této aféry vstupuje Radola Gajda do politiky, byl do ní vlastně nedobrovolně vehnán.

 

Radola Gajda

V roce 1934 Hrad opět vyvinul silný politický nátlak na soudce, aby brali v úvahu nebezpečí státního převratu, ke kterému "mohlo" dojít. V obnoveném soudním procesu byly 28. března 1934 vyneseny nové tresty, které byly i dvojnásobné oproti původním. Kobzinek byl odsouzen na dvanáct let, potrestán šesti měsíci žaláře byl i Gajda za to, že o útoku se dozvěděl, ale neoznámil to policii. Gajda pouze poslal do Brna dopis, kterým členům NOF jakoukoli násilnou akci zakázal. "Kdybych tam byl, Kobzinka bych na místě zastřelil," řekl Gajda.

Na Gajdu se nezapomnělo po skončení 2. světové války, kdy roli mstitelů převzali národní socialisté. 12. května 1945 byl Gajda zatčen. V roce 1947 byl souzen za kolaboraci s nacisty, která však nebyla prokázaná, ve skutečnosti naopak Gajda odrazoval Čechy od spolupráce a pomáhal odboji. Přesto byl odsouzen na 2 roky, a to za prvorepublikovou politickou činnost, která ohrožovala pozice Masarykovy a Benešovy.