Následník trůnu Ferdinand chtěl předběhnout čas.

Před sto lety vypukla první světová válka. Následovalo století nových a nových sporů, revolucí a válečných dobrodružství, při kterých byly zabity a zmrzačeny miliony lidí.

To všechno nemuselo být, kdyby iniciativu Ferdinanda d´Este nepřerušil atentát na něho a nečekané, nechtěné a vlastně náhodné vypuknutí první světové války.

K květnu 1913  předložil Ferdinand d´Este, se souhlasem císaře Františka Josefa, hlavám států čtyř evropských mocností tajné memorandum. Jeho základem bylo konstatování, že překotná industrializace předchozích desetiletí radikálně změnila tradiční pojetí politiky, stejně jako sociální skladbu evropských společností. Výsledkem tohoto vývoje, stálo v memorandu, je jenom stěží kontrolovatelný nárůst vlivu extrémních sociálních a nacionalistických proudů. Rozvoj techniky navíc zcela změnil postavení armád národních států v politice a výrazně zvýšil nebezpečí náhodného vypuknutí velkých ozbrojených konfrontací mezi mocnostmi navzájem. Radikálnost těchto změn vede k poznání, že poprvé v historii není možné hledat separátní řešení uvnitř jednotlivých států. Mír a úspěch může přinést pouze kolektivní řešení a úsilí všech zainteresovaných.

Memorandum navrhlo, aby byla zahájena série tajných jednání. Za hlavní cíl pak označilo nalezení shody evropských mocností k odvrácení nebezpečí války. Na konci memoranda, těsně nad podpisem Ferdinanda d´Este, byly napsány řádky, které se staly mottem příštích desetiletí: „Mír obohatí všechny. Válka některé zničí, a všechny ostatní, včetně vítězů, ožebračí. Svým národům jsme povinni mírem“.

Některé chyby jednotlivců ovlivní život celého světa na stovky let. I dnes však jsou lidé, kterým to nestačí všechno to válečné utrpení, znovu se ozývá volání po zkratkovitých, extremistických řešeních, stavěných na „jazyku, krvi a území“.