Restituce jako černá můra marxistů.

V České reoublice se stále polemizuje o tom, zda navrácení části nemovitého církevního majetku a finanční náhrady ve výši 59 miliard představuje dostatečné vypořádání s ukradeným majetkem bolševickou diktaturou, nebo naopak. V sousedních postkomunistických zemích se s restitucemi církevního majetku vypořádali, aniž by to vyvolalo mezi politiky i na veřejností nějaké vážné diskuse.

Jako první země střední Evropy se do narovnání vztahu mezi státem a církvemi pustilo po rozpadu východního bloku Polsko. Už od května 1989 platil v Polsku  zákon o vztazích státu a katolické církve, který se věnoval právu církevních právnických osob získat zpět svůj dříve zabavený majetek.

Czestochová

Komunisté se po roce 1946 v Polsku nepustili do znárodňování s takovou vervou jako čeští soudruzi, týkalo se tu především zemědělské a hospodářské půdy. Norma z roku 1989 obsahovala převážně vyrovnání metodou naturální restituce, tedy navrácení toho, co bylo zabaveno. Ovšem součástí zákona byly i finanční náhrady.

Církvi katolické byla v Polsku vrácena zhruba necelá třetina z někdejších asi 400 tisíc hektarů. Funguje stále církevní fond, vytvořený kdysi komunisty jako náhrada za znárodněný majetek. Polský stát z něj částečně přispívá na provoz církví a náboženských společností.

Na Slovensku církve dostaly možnost žádat o vrácení majetku, o který je připravil komunistický režim a režim válečného Slovenského státu. Nikdy ale nebyla inventarizována celková hodnota pozemků, budov, zemědělské půdy či lesů, které se jim v restituci vrátily.

Košice

V souvislosti s restitucemi uváděli představitelé římskokatolické církve, pod jejíž svrchovanost se konfesně hlásí většina Slováků, že církev dostala zpět třetinu původního majetku. Slovenská vláda i církve se v minulosti shodly na tom, že vydání restitucí představuje nezbytnou podmínku případné odluky od státu.

V případě slovenských sousedů hraje důležitou roli smlouva s Vatikánem, podepsaná v roce 2000. Slovensko se v ní zavázalo dále dotovat církev, odluka tedy v případě římskokatolické církve může být pouze částečná. Právo vypovědět smlouvu je pouze v rukou vatikánské strany.

V Maďarsku se stát přihlásil k navrácení budov nezbytných pro pastorační, charitativní, sociální či vzdělávací činnost už v roce 1991. Tisíce objektů dostaly především katolická a reformovaná církev. Jednalo se o majetek zabavený po 1. lednu 1946.

Budapešť

V roce 1997 se maďarský stát dohodl s Vatikánem na finančním vyrovnání za církevní majetek, který nebylo možné vrátit v naturální podobě. Za majetek, který nebylo možné restituovat v naturální podobě, církev měla podle tehdejší dohody dostávat formou ročních splátek 233 milionů dolarů (4,7 miliardy Kč) na zlepšování náboženského života.

Maďarsko se rovněž v dohodě se Svatým Stolcem zavázalo k financování charitativních, vzdělávacích a sociálních aktivit katolické církve, což jí zaručuje podmínky, jaké mají ostatní veřejnoprávní instituce. Náboženskou činnost si však katolická církev financuje nezávisle na státu.

V bývalé Německé demokratické republice (NDR) už v době nástupu komunistů fungovaly církve odděleně od státu. Režim svou protináboženskou politikou a represemi křesťanů (nejvíc protestanti) mnoho nových ateistů nevytvořil. Majetek se církvím neodvážil zabavit. Zabral jen několik katolických dětských domovů a dalších zařízení, která nechal zavřít. Také odňal církvím některé pozemky v rámci městského plánování.

Drážďany

Zpátky do církevního vlastnictví se ale většina zabraných budov dostala ještě za vlády komunistů, v případě pozemků došlo většinou k výměně za náhradní. Nějaké obecné navracení majetku nebo finanční vypořádávání s církvemi proto Němci po roce 1989 nemuseli řešit.

V České republice se majetkové vyrovnání státu s církvemi se stalo součástí politické rétoriky především díky marxistickým křídlům v sociální demokracii a také zásluhou silné pozice KSČM, která je od základu postavena na zabírání cizího majetku. K nim se přidává nenápadně Babišovo ANO. Ukazuje se výjimečnost ČR, kde bolševické zlo, o kterém se T.G.Masaryk domníval, že patří k demokracii, samo od sebe - bez příslušných zákonů - brzy nezmizí, jako zmizelo na Západě. (mv)