Ludvík V. byl českou veřejností považován za
spisovatele - ať už zakázaného nebo povoleného. Veřejnost se o něm a o tom, že
je to spisovatel, dozvěděla, když v roce 1966 kritizoval zpomalení poválečného
budování. V 1968 mu bylo přiznáno autorství "2000 slov" (petice na podporu reformního komunizmu). Znovu se objevil po roce 1989, kdy postkomunističtí šéfredaktoři téměř
boxovali o jeho fejetony a románky, v nichž zpravidla vystupuje jako valašský pololocharakterní polointelektuál
v polokomunistickém polovenkovském prostředí. Tedy zábava k popukání.
Ludvík V. se stal členem KSČ už v roce 1946 ve
svých dvaceti letech a byl členem KSČ 23 let, hlavní část svého produktivního
života. A pak ho z KSČ vyhodili. Údajně za kritiku režimu, který jako
přesvědčený komunista tak horlivě podporoval. Kdyby ho v roce 1969 nevyhodili,
byl by asi členem dodnes. Od roku 1948 studoval na Vysoké škole politické. Byl
to študovaný kádr, stalinista, který od roku 1953 byl redaktorem Rudého práva,
od roku 1959 redaktorem Československého rozhlasu. Ludvík V. byl vždy typický
komunistický dacan, takže pro něj bylo přirozené spojit se s rodinou dalšího
komunistického dacana Jana P.(člen ideologické komise ÚV KSČ), s jehož dcerou
společně dodnes propaguje úspěchy budovatelského komunizmu.
O
určitých autorech si masy lidí myslí, že jsou světoví - než doba prokáže, že
tomu tak není. I o Adolfovi Hitlerovi a jeho Mein Kampfu si ve své době milióny
Němců (a nejen Němců)
myslely, jaká to je klasika a vynikající dílo .... a
doba ukázala jinak. I o Ludvíku V. a jeho 2000 slovech si milióny Čechů a
Slováků myslely, jaký to umělec a myslitel je napsal ... a doba ukázala, že to
byl jen komunistický podfuk. Ludvíka V.
tak nejvíc povznáší jen pach maloměstských záchodků z předhusákovského období.
(T.K. 4.8.2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat