Ottův
slovník naučný uvádí, že v roce 1921 bylo na celém území Československa, včetně
Podkarpatské Rusi, okolo 5.000 cikánů. Proč je jich dnes všude plno? Kde se vzali?
Při sčítání 1931 je jich uvedeno 8.000. Na
Slovensko přicházeli hlavně z Maďarska a Rumunska. Po Mnichovské dohodě byli
cikáni vyhnáni ze Sudet - patrně i z Německa - do okleštěného zbytku Československa, přičemž se
odhadovalo, že se jedná o přesun 16.000 cikánů. Několik tisíc cikánů uprchlo ze
Slovenské republiky na území Protektorátu v březnu 1939. Během německé okupace pak byl cikánský problém násilně
potlačen. Většina cikánů se dokázala přizpůsobit. Našli si práci a úkryt
v místech, kde nebyli příliš na očích. Ti, co se
kočovného života a zlodějského řemesla nedokázali zříci, obyčejně skončili v
koncentračních táborech nebo byli zlikvidováni v plynových komorách.
Určitou ochranu, i když nedobrovolnou, jim poskytla protektorátní vláda, která
je násilně soustředila v lágrech (např.
Lety) hlídaných českou policií.
Po válce se někteří
cikáni snažili uchytit ve vysídleném českém pohraničí, většinou však českému
budovatelskému nadšení na chuť nepřišli a vrátili se ke kočovnému životu,
přičemž základny měli opět v legálních i nelegálních cikánských vesnicích na
Slovensku. Slovenské úřady problém řešili podobným způsobem jako je řešila
během války slovenská fašistická vláda. Cikány vyhnaly na české území a vesnice
zlikvidovaly. Zpět na Slovensko už je nepouštěly. Na území Čech a Moravy kolony
cikánských vozů přejíždějící od vesnice k vesnici přibývaly a sílily, takže
problém začaly řešit i české úřady, za pomoci vlády. Koně a vozy cikánům zabavily, přidělily jim městské byty a zahnaly je do
práce, většinou na stavbách a v dolech. Tím bylo zaděláno na současné
problémy.
Představy, že cikáni splynou s majoritní společností, jako splynuli černoši, se nesplnily. Přestože byli nuceni
pracovat, sloužit v armádě a chodit do škol, jejich
mentalita se nezměnila. Že nedovedou myslet na budoucnost, nedovedou
šetřit, dobrovolně se uskromnit a honit se za majetkem, v tom spočívá jejich
nepřizpůsobivost. Nejlépe se cítí ve své početné komunitě. Vzhledem k tomu, že za socializmu vlastnictví majetku bylo i pro ostatní skupiny obyvatelstva nežádoucí, cikánský
problém tolik nebil do očí. Navíc komunistický režim ho v 80. letech začal opatrně řešil menšími sociálními dávkami, avšak při důkladném osobním dohledu tzv. kurátorů.
Když po roce 1989 v Československu začala být
dodržována Listina lidských práv,
skončil i úřední dohled přímo v cikánských rodinách. Romové pracovat nemusejí a nikdo jim už neurčuje, co si za štědré sociální dávky mohou a nemohou koupit, kdo může a nemůže v
přiděleném bytě bydlet apod. Připočítá-li se bezmocnost policie proti
kriminalitě, která může zasahovat jen v šiku, který je napaden, není se možné
divit, že cikáni používají krádež jako svůj odvěký nejsnazší
způsob obživy. Přibudou-li k tomu tradiční cikánská hašteřivost, hlučnost
a agresivita, není možné se divit reakcím
ostatního obyvatelstva.
Potom stačí nepatrná jiskřička a oheň je
na střeše jako včera v Českých Budějovicích.
Žádné komentáře:
Okomentovat