Ves Štětice
leží na mírném návrší, na silnici mezi Bavorovem a Pískem. Patřila k faře heřmaňské, a tak její
historie je podobná Heřmani.
V minulosti Štětice trpěly nedostatkem pitné vody.
 |
| Náves ve Štěticích. |
Až do kolektivizace v 50. letech
minulého století se jednalo téměř výhradně o obec zemědělskou, sousedskou,
většina usedlíků se zabývala zemědělskou prací, takže „všichni byli na jedné
lodi“ a nebývaly zde velké politické a sociální konflikty.
 |
| Stísněná zástavba Štětic. |
Tak jako ve většině
bohatších obcí s úrodnou půdou na Písecku, Vodňansku a Netolicku i ve
Štěticích byla tradice chovu tažných koní. Ve 30. letech ve Štěticích bylo 16
rolníků, kteří měli celkem více než 50 tažných koní. Bylo zde chováno i hodně skotu a
prasat. Výnosy na zdejších polích se rapidně zvýšily na počátku 20. století,
kdy začaly být používaná umělá hnojiva, především vápno. Po první světové válce
už se ve Šteticích pěstovala kukuřice. Ale pouze na zeleno, protože zde
nedozrála. Sedláci prosperovali a mohli si pořídit nejen zemědělské stroje a
ulehčit si práci, ale i osobní automobily.
 |
| Pomník z roku 1923. |
Štětice byly 10. května 1945
osvobozeny americkou armádou, za obcí byla demarkační čára, sousední Heřmaň
už byla v sovětské zóně. Na silnici byla závora, bez propustky nebylo
možné projít z jedné vsi do druhé.
 |
| Toto býval největší statek v obci. Bývali v něm státní plemenní hřebci. |
 |
| Opuštěné provozovny ve Štěticích. |
Kvůli
selskému charakteru vesnice se zde nedařila kolektivizace, ale nakonec zásluhou
vysokých dodávek a pokut se podařilo odpor prorazit, kdysi úspěšné sedláky pokořit,
a v roce 1957 JZD založit. Už v roce 1961 se zdejší zemědělství (448
ha) stalo součástí Sloučeného JZD v Ražicích. Sloučeny byly i obce. Nyní porosty
řepky a obilí na pozemcích u Štětic, obhospodařované velkovýrobním způsobem,
sice slibují bohatou úrodu, ale oprýskané usedlosti velké bohatství nepřipomínají,
jsou jen dokladem o vztahu současné společnosti k venkovu.
 |
| Dvůr Humňany |
Humňany (dvůr
a osada Ovčín) leží východně od Štětic, při cestě do Heřmaně. Ke dvoru patřily domky pro šafáře a
deputátníky. U dvora je jednopatrový objekt, před rokem 1914 postavený pro
ubytování sezónních dělníků.
 |
| Ovčín |
V osadě bývaly dva dvory,
v roce 1598 dvůr Bakulovský, který býval panským sídlem, koupilo město Písek . Roku 1621 humňanský
dvůr koupil španělský důstojník
Huert, sloužící císaři. Ten sice spustlý
dvůr uvedl do pořádku, ale za cenu útisku místního obyvatelstva. Huert nabídl císaři své vojsko, usazené
v Písku, za vysokou částku peněz. Císař peníze neměl, a tak dal Huertovi
statky města Písek. Huert zemřel v roce 1637 jako jeden
z nejbohatších lidí v kraji.
Na počátku
18. století Humňany koupil Schwarzenberg, který je držel až do pozemkové
reformy roku 1919. Potom se majitelem zbytkového statku (233 ha) stal správce
dvora Václav Řežábek. Část pozemků byla rozdělena mezi deputátníky. Za německé okupace
byl majitelem Jaromír Rádl, který byl v roce 1945 odsouzen na 19 let a byl
mu zabaven majetek. Jeho pozemky byly rozparcelovány. Dvůr Humňany s 90 ha
půdy se stal součástí Zemského hřebčince v Písku. Objekty byly v roce
1947 upraveny na hříbárnu. Té nyní už slouží nové budovy, postavené opodál. Starý
dvůr Humňany koně téměř opustili, takže historická stavba chátrá a rozpadá se.
V současnosti
Štětice a Humňany patří do obce Ražice a v obou osadách
žije dohromady okolo 100 stálých obyvatel. Zachovala se tradice chovu koní, i
když jen jezdeckých. Mimo státní hříbárny v Humňanech jsou zde i soukromé
stáje, které půjčují koně pro vyjížďky po okolí. (22.5.2013, R. Fischer)
Žádné komentáře:
Okomentovat