O rozbití ČSR bylo rozhodnuto už v listopadu 1937.

Jednou z největších slabin versailleské dohody bylo včlenění velkých německých menšin do nových nástupnických států. Platilo to hlavně pro Československo, kde byla největší skupina německého obyvatelstva. Významní účastníci versailleské konference však uvěřili Benešově lži o velkém československém národě a bezvýznamné německé menšině.

R. Heydrich a K. H. Frank spolupracovali už od roku 1936.

Němci žijící na území ČSR dlouho odmítali podřídit se novému státu a chtěli „Heim ins Reich,“ čímž ovšem nemysleli připojení k Německu, ale k obnovené rakouské monarchii. Během dvacátých let tato myšlenka téměř zanikla, byla však obnovena po Hitlerově nástupu v Německu. Na její renovaci se také výraznou mírou podíleli čeští liberální demokraté a národní socialisté soustředěni okolo Edvarda Beneše, kteří tragickým pojetím národnostní politiky, založené na uměle vytvořeném čechoslovakizmu, přímo nutili české Němce obracet se o pomoc k Hitlerovi. Snaha izolovat české Němce, a tím je vypudit za hranice ČSR, Benešovi nevycházela, protože pro německy hovořící české obyvatelstvo byly české země stejně pevným domovem tak jako pro Čechy. Když Henleinova SdP v roce 1935 vyhrála československé parlamentní volby, bylo už pozdě na přijetí českých Němců za národnost rovnoprávnou s Čechy a Slováky. Navíc národnostní situaci v ČSR předvídavě využily německé zpravodajské služby, dávno před Hitlerovým rozhodnutím vypořádat se s Československem.

V roce 1936 získala v berlínské krajanské ústředně (Volksdeutsch Mittelstelle) rozhodující vliv Heydrichova bezpečnostní služba SS, která začala intenzivně pracovat v československém pohraničí. Prostřednictvím starých nacistických extrémistů zostřovala rozpory v Henleinově SdP. Její zásluhou se po Henleinově boku objevil K. H. Frank. Pro Heydricha byl Henlein užitečný pouze jako předseda strany, který má mezi masou sudetských Němců pověst vůdce, jinak za svého důležitějšího partnera považoval K. H. Franka.

 Heydrich dokonce Hitlera upozornil na možnost, že Henlein je britský agent. Hitler tomu mohl uvěřit, neboť Henlein skutečně měl kontakty s britskou tajnou službou, jejímž prostřednictvím v roce 1936 se snažil získat u britské vlády podporu pro autonomii Sudet v rámci Československa.

Poté, co byl Heydrichovou bezpečnostní službou do rukou československé policie nadehnán Henleinův spolupracovník Ruth (údajně sebevražda), Henlein rezignoval a podřídil se agentům SS.

5. listopadu 1937 Hitler oznámil německým vojenským činitelům, že se rozhodl skoncovat s Československem. 19. listopadu 1937 oznámil britský ministerský předseda Halifax, že jeho vláda bude tolerovat změny, jichž Německo ve střední Evropě dosáhne nevojenskou cestou. Ve stejný den Henlein poslal Hitlerovi memorandum, ve kterém mu oznámil, že netrvá na autonomii v rámci ČSR, že je ochoten podřídit se Hitlerovu vedení, přičemž nabídl sudetoněmeckou stranu jako pomocný nástroj pro přivtělení (Einverleibung) k Německu nejen sudetoněmeckého území, ale celého českého, moravského a slezského prostoru.

Pro československou samostatnost tedy byla osudná rozhodnutí v listopadu 1937. Ta byla podkladem pro Mnichovskou dohodu a 15. březen 1939. (Pokračování)