Německou
dělnickou stranu založil v lednu 1919 zámečník železničních dílen Anton Drexler (1884-1942) společně se
sportovním novinářem Karlem Harrerem,
jenž už 9. listopadu 1918, když zaniklo německé císařství, napsal: „včera
jsme zažili zhroucení všeho, co nám bylo drahé, milé a cenné. Namísto našich
pokrevně spřízněných knížat vládne smrtelný nepřítel: Žid.“
 |
| Anton Drexler, zakladatel Německé dělnické strany |
První Německou republiku
vyhlásil 9. listopadu 1918 sociální demokrat Friedrich Ebert, který se stal německým prezidentem. V lednu
1919 se ve Výmaru sešlo Národní shromáždění, aby schválilo republikovou ústavu.
Rozhodující vliv v Německu měli sociální demokraté, katolická strana
Centrum a Německá demokratická strana. Nová republika se musela těžce potýkat
s tvrdými podmínkami Verseilleské mírové smlouvy smlouvy. V roce 1925
se německým prezidentem stal Paul von
Hindenburg.
 |
| Hitler jako voják (vlevo s křížkem nad hlavou) |
Svobodník
Adolf Hitler byl 12. září 1919 svým velitelem kapitánem Karlem Mayerem vyslán
do jedné mnichovské pivnice na schůzi Německé dělnické strany, aby zjistil, co
to vlastně je ta pidistrana. Hitler však jen nepozoroval, ale zapojil se do
debaty, přičemž svým razantním řečnickým projevem šokoval přítomné. Zakladatel
strany Drexler dostal nápad, který pošeptal svému sousedovi: „Člověče,
ten má držku, takového řečníka potřebujeme.“ A hnal se k Hitlerovi
s přihláškou do strany.
 |
| První německý prezident Friedrich Ebert |
Hitler
vstoupil do strany 19. října 1919, když předtím jako ukázněný voják dostal
svolení od kapitána Mayera. Dostal legitimaci s číslem 555 (nikoli 7, jak
se rozšířila legenda). Ani to nebylo správné číslo, protože vedení strany
číslovalo členy až od čísla 501, aby dělalo dojem velké strany. Už v únoru
1920 na schůzi v mnichovské pivnici Hofbräuhaus přišel Hitler
s pětadvaceti body programu strany, přičemž hlavním bodem bylo, že „občanem
německého státu může být jen ten, kdo je národním soudruhem. Národním soudruhem
ovšem nemůže být Žid.“ O pár dní později byl přijat Hitlerův návrh na
přejmenování strany na Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranu
(NSDAP).
V březnu 1920 v Berlíně
došlo, pod vlivem potupné Verseilleské mírové smlouvy, k pravicovému puči,
který vedl generál Walther von Lütwitz (1859-1942) a za říšského kancléře se
prohlásil pruský statkář Wolfgang Kapp (1858-1922). Na přilbách pučistů se
poprvé objevily hákové kříže. Hitler sice spěchal do Berlína, aby se přidal
k pučistům, ale přijel pozdě. Byla vyhlášena generální stávka a pučisté se
rozprchli.
 |
| Hitler a SA |
Krátce
na to Hitler vyvolal v NSDAP
konflikt, když žádal post předsedy strany. V červenci 1921 dokonce ze
strany vystoupil. Členové strany však s jeho odchodem nesouhlasili, neboť
zásluhou Hitlera a jeho řečnických schopností strana se prudce rozrůstala.
Hitler svůj návrat podmínil požadavkem, aby „výbor strany odstoupil a on dostal
předsednickou funkci s neomezenými pravomocemi.“ Strana
s podmínkami souhlasila, dosavadní předseda Drexler se stal čestným
předsedou. Od té chvíle všichni členové museli přesně plnit Hitlerovy příkazy. A
Hitler řečnil a řečnil. Jeho projevy poslouchali tisíce lidí, kteří bouřlivě
tleskali, když Hitler rezolutně odmítal nároky Anglie a Francie na válečné
reparace. 4. prosince 1921
v pivovaru Hofbräuhaus Hitler z hospodských rváčů a pouťových zápasníků založil stranickou milici, nazvanou SA,
která dostala za úkol bránit schůze a shromáždění NSDAP před rozbíječskými
provokacemi sociálních demokratů. Během druhé poloviny roku 1921 NSDAP přijala
20.000 členů. (pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat