Válečné hospodářství pokračovalo i v míru.
Válečné hospodářství, zvláště
příděly potravin, platilo nejen v dubnu a květnu 1945, kdy končila válka a
německá okupace, ale s malými úpravami až do konce roku 1945. V průmyslu,
stavebnictví i v zemědělství se začal projevovat nedostatek pracovních
sil. Dělníci a mladí lidé podlehli
komunistické ideologii, odmítali pracovat, nechtěli návrat do společenského
uspořádání I. republiky připustit. Buď se hromadně vrhli na studium vysokých
škol, nebo se vydávali za kořistí do pohraničí, vyhledávat opuštěné podniky,
ve kterých by bezpracně zbohatli. Většinou stačili jen na rozprodání cennějších části přiděleného majetku a peníze prohýřit. Potom pohraničí opustili.
Tolik
očekávané opakování euforie, známé z období po roce 1918, se nedostavilo. Nebyl na
ně čas, protože se jednalo o kořist. Válka změnila chování lidí, jejím rychlým
koncem byl dav také zaskočen. Společný nepřítel byl pryč nebo v kriminále,
nebylo tedy na kom vybít nahromaděnou nenávist, takže se musel hledat nepřítel náhradní.
Byl nastartován třídní boj. A prezident Beneš se vznášel v oblacích,
protože dosáhl vrcholu slávy.
Se Sovětským svazem na věčné časy.
Začal
se propagovat kolektivizmus, povinné budování republiky, bezplatné brigády,
národní směny, sběr surovin atd. Do úřadů a vedoucích funkcí byli přijímáni
lidé bez kvalifikace, zvýhodňován byl dělnický původ. Ve školách, na
úřadech a v průvodech vedle obrazu prezidenta Beneše nesměl chybět obraz J. V.
Stalina. Vzorem se stal sovětský člověk, začalo vyučování ruštiny na školách. Prospěcháři a převlíkači kabátů z řad
českého obyvatelstva samozřejmě se zapojili do budování republiky a vstupovali
do té strany, co slibovala nejvíc výhod (KSČ). Slušní lidé, kteří byli
z doby německé okupace zvyklí na různá omezení, příkazy a represe a
viděli, co se děje s těmi, kteří se před válkou protivili národovcům,
a těmi, co se po válce protiví komunistům, opět se raději se stáhli do
ústraní.
Další strana
Žádné komentáře:
Okomentovat