Pohraniční Nová Ves u Klikova (Najdorf) měla osud jako vitorazské vesnice.

Zpět na předcházející stránku.

Pod názvem Nová Ves u Klikova jsou dnes vedeny pastviny a nepatrné zbytky budov (základy) bývalé velké a živé vesnice. Nová Ves nepatřila k dolnorakouským vesnicím patřícím do Vitorazska, protože byla v roce 1791 založena na českém území, uprostřed lesů velkostatku Chlum u Třeboně, a byla obydlena převážně českým obyvatelstvem. Přesto ji mnohokrát postihl osud stejný jako některé vitorazské obce

Letecký snímek Nové Vsi, pořízený před jejím vysídlením.

.

Stejně jako na Vitorazsku a v dalších příhraničních oblastech i v Nové Vsi se za monarchie českou národností někteří lidé chlubit nechtěli. Při sčítání v roce 1900 se v Nové Vsi k české národnosti hlásilo 297 obyvatel, k německé 267 obyvatel. Situace však byla taková, že k německé národnosti se hlásilo mnoho českých rodin, zdůvodňujíce to požadavkem německého zaměstnavatele nebo německého majitele domu. Po vzniku Československa v roce 1918 se situace změnila, k německé národnosti se hlásili jen tři lidé.

Škola v Nové Vsi (30. roky)

Před rokem 1918 proběhl dlouhý boj o stavbu budovy české školy. Škole nepřáli především představitelé obce, kteří na provoz nechtěli přispívat. V Nové Vsi byla nejdříve jen škola německá, což také těžce nesly vnitrozemské české vlastenecké spolky, takže v roce 1889 zde byla zásluhou Ústřední matice školské v Praze zřízena soukromá škola česká. Vyučovalo se v pronajaté místnosti hostince U Chadtů. Provoz školy, od nájmu, přes plat učitelů, až po školní pomůcky, financovala Ústřední matice školská, která také zde koupila pozemky a zadala výstavbu nové jednopatrové školní budovy. Nová škola byla slavnostně otevřena 28. září 1896. Projekt zřejmě počítal s dvojnásobnou velikostí. Byla však postavena jen západní část u silnice. Nad vchodem byl barokní štít s věžičkou a nápisem „V osvětě je naše spása.“

Značný podíl na zachování českého
 jazyka na Vitorazsku měli čeští faráři.
Na snímku P. Karel Nohel, který
 po příchodu nacistů byl zatčen,
 apo několika měsících věznění zemřel.

Na přelomu 19. a 20. století do jednotřídní české školy v Nové Vsi u Klikova bylo přihlášeno 80 dětí, přičemž se vyučovalo na dvě směny, nižší ročníky dopoledne, vyšší odpoledne.  Počet zapsaných dětí se však lišil od dětí skutečně do školy docházejících. Škola nebyla vždy pro děti tou hlavní povinností – avšak to tehdy byla známá skutečnost ve většině vesnic. Děti šly do školy, když doma pro ně nebyla žádná práce. Přitom v Nové Vsi škola rodiče prakticky nic nestála, Ústřední matice školská dávala dětem školní pomůcky, často i ošacení, zdarma. Nebylo však nic platné ani to, že si učitelé stěžovali na unavenost a ospalost dětí. Při sezónních pracích musely děti pomáhat. V zimě musely plést ošatky a košíky, na jaře sázet v lese stromky, v létě chodit na „blato“ pomáhat při těžbě borek a na podzim při zemědělských pracích. Specialitou školy byla výuka náboženství (všechny děti byly z katolických rodin), které vyučoval správce školy. Zkoušet a zpovídat (ve třídě) přicházel český farář z dolnorakouského Rapšachu. Nejdříve P.Karel Velíšek, později P.Karel Nohel. 

S nepravidelnou školní docházkou souvisel i další problém, který trápil všechny učitele. Bylo to pití alkoholu. Nejen, že si děti na pití zvykaly, ale hlavně to, že rodiče často propíjeli peníze, které děti vydělaly. Snad alkoholizmus byl výsledkem toho, že lidé v Nové Vsi byli při státní hranici jaksi odříznuti od „světa“, přičemž relativně dost vydělávali. Všude okolo byl les a do měst a jiných vesnic daleko, proto peníze utráceli doma. V obci, která měla 500 obyvatel, byly 4 hospody.

Kvůli nedostatku německých dětí byla po roce 1919 německá škola zrušena, v roce 1921 českou školu převzala obec a po roce 1925 byla přistavěna zadní, přízemní, budova české školy a mohlo se vyučovat ve dvou třídách najednou. Při přestavbě školy byl odstraněn barokní štít s věžičkou a nahrazen jednoduchou střechou. Vedle školy byl postaven pomník padlých v první světové válce.

Rozvoj obce a život v ní narušily mezinárodní události v roce 1938 a v letech lásledujících. Přestože se jednalo o obec s velkou převahou českého obyvatelstva, byla Nová Ves v zabraném německém pásmu. K obsazení německými úřady došlo dodatečně 24. listopadu 1938. Nová Ves se stala stala součástí německé země Nieder Donau. Okamžitě byli čeští učitelé nahrazeni německými a ve vsi přibývalo německé obyvatelstvo. K německé národnosti se přihlásili i někteří Češi. Nelze se příliš divit. Dosavadní změny v sousedním Rakousku napovídaly, že Hitler splní slib a z Rakouska udělá kvetoucí zahradu, perlu Evropy. A chudí lidé z českého příhraničí chtěli být při tom. Jak to při politických zvratech bývá obvyklé, dochází k rychlému ničení dokumentů. Výjimkou není ani Nová Ves, a tak mlhavé obrázky o době nacistické okupace a po ní je možné si dělat jen podle sporadických osobních vzpomínek pamětníků.

 Vzpomínky rodáků (video)

Doklad ovšem existuje o tom, že 24. května 1945 byli tři obyvatelé Nové Vsi zavražděni partyzány plukovníka Hobzy. Důvodem bylo, že Kronika ml. sloužil v německé armádě a po návratu z fronty se údajně chlubil střílením na Rusy. Kvůli tomu byli také odvlečeni a zabiti jeho otec Ignác Kronika a starosta Nové Vsi Alfred Apfelthaler. Před zavražděním si muži museli pro sebe vykopat hroby.

Hlášení četnické stanice Klikov o zastřelení 3 občanů Nové Vsi.

Po roce 1945 Nová Ves nenavázala na předválečný rozvoj. Byla otevřena jedna třída české školy, ve které nebylo ani 20 žáků, protože děti vyšších ročníků musely navštěvovat měšťanskou školu v Rapšachu. Nastalo budovatelské období, jemuž tón udávaly místní organizace KSČ a SČM. Určitou předzvěstí událostí následujících let je zpráva o tom, že krátce po pražském únorovém převratu KSČ 17.3.1948 řídící učitel v Nové Vsi Jan Kubeš s okamžitou platností „byl zbaven školního vyučování a byl dán na dovolenou s čekatelným.“

Jediná budova v Nové Vsi (hajnice), která přežila Pohraniční stráž. 

Jak u státní hranice přibývala vojenská a policejní opatření, tak ubývalo v Nové Vsi obyvatel, přesto ti, kteří zůstávali, dne 13. června 1953 byli překvapeni rozkazem okamžitě se z obce vystěhovat. Lidé jinou možnost než podrobit se neměli, ale většinu majetku nechali na místě, neboť předpokládali, že se jedná jen o stejné dočasné opatření jako v roce 1938 nebo 1945, že po urovnání politických poměrů se budou moci vrátit zpět. Tentokrát to komunistický režim nepřipustil. Nová Ves byla pro normálního smrtelníka až do roku 1989 nepřístupná, co v ní zůstalo (60 domů s hospodářským zázemím), bylo Pohraniční stráží rozbořeno a zničeno.