Vysídlování pohraničí v roce 1953.

Zpět na první část:

Po roce 1952 státní hranice s Rakouskem a Západním Německem měla být neprodyšně uzavřena, k tomuto účelu měla posloužit dvě pásma: zakázané pásmo, kde nesměl bydlet nikdo, a hraniční pásmo, kde mohli bydlet jen prověření lidé. Jihočeská StB z toho začínala být zoufalá, protože nesplnila tyto příkazy.

Rapšach

V Rapšachu, ve kterém mělo zůstat jen menší množství spolehlivých lidí, na počátku dubna 1952 žilo 1.401 osob. A Rapšach nebyl sám určen k vystěhování, byly to i další obce mezi Suchdolem nad Lužnicí a Českými Velenicemi. Lidé se z Rapšachu dobrovolně stěhovat nehodlali, i když jim byly nabízeny vybavené městské byty.

 Všichni lidé najednou násilně přestěhováni být nemohli, proto se začalo s menšími skupinami. Krajská přesidlovací komise z Českých Budějovic rozhodla vyzkoušet techniku násilného stěhování a zkušebně se rozhodla přesídlit z Rapšachu do vnitrozemí prvních pět rodin.

Při vyhánění lidí už nepomáhalo ani nahánění strachu, zatýkání a soudní procesy. 1. srpna 1950 bylo zatčeno celé osazenstvo Fedrova hostince v Kunšachu (4 km od Rapšachu), včetně hostinského Tomáše Fedra, celkem bylo vzato do vazby 11 lidí. Hlavním obžalovaným byl Vladimír Říha, který podle StB „se na rakouském území scházel s osobami, které se našemu lidově demokratickému zřízení chovali nepřátelsky.“ Největším Říhovým proviněním podle StB bylo, že si „vzal za manželku Vlastu Křížovou, jejíž sestra v roce 1949 uprchla do Rakouska.“  Dalším Říhovým proviněním bylo, že se „vloudil do komunistické strany a byl členem závodní rady,“ a jako voják založil „Útvar smutných bratří.“ Vyšetřovatel StB charakterizoval Vladimíra Říhu jako „rafinovaného agenta.“

Očekávaný velký proces se sítí agentů se nekonal. Bublina splaskla. Nebyly důkazy. Zatčení byli obviněni z přechodů hranice kvůli pašování jízdních kol, bot, cigaret a cukerínu. Říha byl odsouzen na 8 let, jeho žena Vlasta na 3 roky, Jan Dvořák na 7 let a k pokutě 10.000 korun, a hostinský Fedr na 7 let vězení a ke konfiskaci majetku. Ostatní byli zproštěni viny.

Náměstí v Rapšachu pořád připomíná vysídlené po

Akce StB vysídlení začala 17. dubna 1952 přesně v 7 hodin ráno. K vystěhování bylo určeno 5 rodin z okrajových částí obce, aby o stěhování nikdo ze sousedů nevěděl. Akce byla přísně tajná, nikdo s přepadených pěti rodin nesměl předem nic vědět.  Na každou rodinu bylo určeno 7 lidí: 1 ozbrojený člen SNB, 2 ozbrojení tajní StB, 2 referenti ONV Třeboň a dvoučlenná posádka auta. ONV Třeboň přistavil 4 nákladní auta, ONV Písek 2 nákladní auta.  Všech šest členů stanice SNB v Rapšachu mělo celou noc před zahájením akce plnou pohotovost. Pohotovost měli i pohraničníci, jejichž vozidla měla transport doprovázet. Celou akci řídili dva příslušníci okresního oddělení StB z Třeboně.

Škola ve Spáleništi byla uzavřena při vysídlovací akci 20.5. až 20.6. 1953

Na nákladní auta létaly osobní věci, nábytek a rozespalé děti. Než se lidé stačili rozhlédnout, byli odváženi pryč. Bez hospodářských zvířat, bez koček a psů, kteří zoufale pobíhali. „O drobné zvířectvo bylo postaráno, aby nešířilo nakažlivé choroby.“ Tím postaráním bylo ve skutečnosti postřílení a předání drnomistrovi.

Dodnes je ve Spáleništi několik opuštěných domků.

František a Antonie Bejčkovi byli odvezeni do Kvítkovic u Dubného

Hynek  a Antonie Weithovi a 4 děti byli odvezeni do Lučkovic u Písku

Karel Kropík, Ella Vinklerová, Anna Dvořáková a 5 dětí bylo odvezeno do Vráže u Písku

Adolf a Kateřina Steidlovi a 2 děti byli odvezeni do Tupes v okrese České Budějovice

Antonín a Albína Tesařovi byli odvezeni do Vráže u Písku.

Dnešní London.

Násilné stěhování nespolehlivých osob však začalo už 15. dubna 1952, kdy byly vystěhovány první tři rodiny z Nové Vsi u Klikova, Českých Velenic a Halámek.

Dalších 5 rodin ze Spáleniště u Rapšachu bylo vystěhováno 24. dubna 1952.

Stěhování pokračovalo 26. až 29. dubna 1952, kdy 52 nákladních aut stěhovalo rodiny z Českých Velenic, Halámek a Nové Vsi u Klikova.

Na místě vysídlené a zbořené obce Krabonoš byla postavena kasárna Pohraniční stráže.

Celkem bylo ve dnech 15. až 29. dubna 1952 z Rapšachu a okolí násilně vystěhováno 41 rodin. Ze samotného Rapšachu bylo vystěhováno 17 rodin. Tím vysidlování českého obyvatelstva z Vitorazska teprve začínalo.

Halámky

O rozsahu vysídlovací akce si lze udělat představu podle počtů dětí ve škole. Školu v Rapšachu v poválečných letech navštěvovalo 180 až 200 žáků. Hlavní vysidlovací akce proběhla od 20. května do 20. června 1953. Při této akci přišla škola o 112 žáků, kteří s rodiči byli násilně vystěhováni do vnitrozemí.

Poslední zápis do školní kroniky v Nové Vsi u Klikova: Z bezpečnostních důvodů bude zcela vysídlena obec Nová Ves u Klikova. Dne 13. června 1953 začalo vysidlování občanů. Jaroslav Masopust, ředitel školy.

Nová Ves u Klikova byla v červnu 1953 zcela vysídlena. Do roku 1989 pak byla v nepřístupném zakázaném pásmu. Dnes ji připomínají jen základy některých domů. Z další vitorazské obce Kunšach, která měla 250 obyvatel, a z větší části obce Krabonoš nezůstaly ani základy, vše zakrývá les. Vysídleny byly i vesnice Spáleniště, Velký London a Malý London. Politicky nespolehlivé rodiny byly vystěhovány i z Českých Velenic, Nové Vsi nad Lužnicí a Halámek.

Josefsko u Českých Velenic

Smysl vysídlovací akce v Rapšachu a okolí lze těžko pochopit. Mohlo to souviset s odmítáním vstupu do JZD, i když vystěhovaní lidé měli jen nepatrné polní plochy. Je možné se domnívat, že úmyslem bylo vyhnat lidi, kteří o pohraničí, Rapšachu a o válečných a poválečných událostech toho příliš věděli. V roce 1954, už rok po vysídlovací akci, byl totiž uspořádán nábor nových osídlenců do Rapšachu. V srpnu se do prázdných domků nastěhovalo prvních 60 nových rodin, snad politicky prověřených osídlenců. (Pokračování)