Poválečné vyhánění z domovů v pohraničí.

Informace o tom, že v okolí Suchdola nad Lužnicí v květnu 1945 revolucionáři zavraždili 20 lidí (z toho 14 Čechů) a brutálním způsobem bylo vyhnáno obyvatelstvo německé národnosti (4.500 lidí), proběhly českými medii na počátku 90. let, kdy byla provedena exhumace hrobů. Rokem 1945 ovšem na Vitorazsku násilí neskončilo. (Vitorazsko je původně dolnorakouské území, které v roce 1920 bylo připojeno k Československu, výměnou za Valticko.)

Věž kostela sv. Zikmunda v Rapšachu.

Neoficiálním centrem Vitorazska byla a je obec Rapšach, s osadami Spáleniště a Velký a Malý London. I zde 24. května 1945 zde bylo odsouzeno k smrti 26 lidí, ale zásluhou kapitána Josefa Bartla z Brna, rodáka z Rapšachu, bylo vraždění zabráněno.

Tato obec po roce 1945 vytrvale zaměstnávala státní správu, pohraniční stráž i státní bezpečnost, a hlavně komunistické organizace. Po vyhnání německého obyvatelstva totiž nastaly problémy s obyvatelstvem českým. Komunisté potřebovali na svou stranu získat voliče, proto německý majetek, který nezničili Hobzovi partyzáni z Tábora (v květnu 1945 sem 90 km přijeli vyhánět Němce) a nerozkradli národní správci, přidělovali českým osídlencům.

Radnice v Rapšachu nese stopy socialistických stavebních stylů.

Dohoda prezidenta Beneše se Stalinem byla: Náhradou za pomoc při vyhnání sudetských Němců je německý majetek, který poslouží socializaci Československa, jež bude napojeno na  hospodářství Sovětského svazu. Následovaly Benešovy dekrety o vyhnání německého a maďarského obyvatelstva, znárodnění průmyslu, bankovnictví a všech rozhodujících hospodářských odvětví a došlo k předání Podkarpatské Rusi Stalinovi.

Po komunistickém únorovém převratu 1948 měla přijít rychlá socializace zemědělství, takže majetek po Němcích musel být českým osídlencům zase odebrán. Do konce března 1948 byli z rad národních výborů vyloučeni nekomunističtí zastupitelé a nahrazeni komunisty. Byly vytvořeny akční výbory. Vše šlo velmi rychle i v Rapšachu. 24. dubna 1948 vyhotovil akční výbor v Rapšachu (předseda Jaroslav Kos) seznam 62 občanů, kteří by měli být potrestáni, protože se “zpronevěřili národní cti.“ Byl mezi nimi i předúnorový předseda MNV Jaroslav Kovařík, který prý „urazil dr. Beneše a neměl postoj k lidově demokratické republice.“ Akční výbor opět povolával národní správce, aby se ujali zkonfiskovaného majetku (kovárna a pozemky Tomáše Kotrby).

Škola v Rapšachu z roku 1924.

Blížily se parlamentní volby, proto 21 neloajálním občanům Rapšachu bylo odebráno volební právo, třem bylo odebráno státní občanství. Celkem nebylo k volbám připuštěno 52 občanů. Prověření voliči však také zklamali. Volby 1948 v Rapšachu nedopadly podle předpokladu. Bylo odevzdáno 48 bílých lístků, na základě čehož byl Rapšach hodnocen jako nespolehlivá reakční obec.

V té době ještě nebyla státní hranice utěsněna drátěnými ploty, takže okolní lesy byly výhodným místem pro přechod do Rakouska. Místní lidé znali skuliny mezi hlídkami financů a bezpečnosti, kterými převáděli emigranty, pašovali zboží nebo sami utíkali do Rakouska. To byly také důvody, proč bylo třeba lidi z Vitorazska zahnat do českého vnitrozemí. Už na počátku roku 1948 měl MNV seznam 124 rodin „které nebylo možné považovat za plně spolehlivé.“ Celkem objektivní záminkou k vyhánění lidí byla vysoká nezaměstnanost v Rapšachu, zatímco jinde při budování republiky pracovní síly chyběly. Proto ONV v Třeboni vyhlašoval povinné pracovní nasazení do vnitrozemí. Vyzvaní lidé v Rapšachu na rozkazy úřadů nereagovali, někteří raději prchali za hranici. V únoru 1952 stanice SNB v Rapšachu zaevidovala 42 ilegálních odchodů do Rakouska, přičemž uprchlíci sebou brali vybavení bytů, jízdní kola i hospodářská zvířata. (14. února 1952 uprchl za hranice i čtrnáctiletý školák Josef Kunderta). Přitom v Rakousku byly hospodářské poměry horší než v Československu. (Pokračování)