Od kolektivizace ke kolektivizaci.

Český venkov po roce 1949 postihla kolektivizace, zakládání JZD. Dokud byla družstva záležitostí jedné obce, měli lidé v nich pracující ještě k práci nějaký vztah, pracovali na pozemcích, ke kterým měli přímý poměr. Když v sedmdesátých letech se začala družstva sdružovat ve velké několikatisícové hektarové celky, pojem hospodáře se zcela vytratil. Zůstali technologové, technologie a nádeníci. Tento akt „zcelování“ uzavíral etapu destrukce venkova a pojmu „hospodaření“ na půdě. 

V sedmdesátých letech se předsedové družstev stali členy okresních politbyr. Kdo z komunistů si chtěl zvýšit životní úroveň, aktivně chodil na schůze a souhlasil s normalizací. Potom se bez problémů mohl stát funkcionářem družstva nebo statku.

 Předseda JZD Slušovice František Čuba využil normalizačních čistek, a své družstevní panství nabídl postproletářským odborníkům. Vybraní komunističtí podnikatelé na valašských kopcích zaváděli okopírované světové technologie. Slušovické „podnikatelství“ vyrůstalo z podvodů. Kopaničářský kolchoz například dostával státní odměny za to, že jako prvý splnil státní dodávky obilí, které ve skutečnosti nesklidil, ale dovezl ze Žitného ostrova. Vyvážel zbraně italským mafiánům a Rudým brigádám a dovážel, přes Vietnam, z Tchajwanu a Hongkongu komponenty počítačových technologií. Nejen pro montování počítačů, ale také pro Sovětské rakety. 

Na konci osmdesátých let „zemědělskou prvovýrobu“,výkupy, jatka, zpracovatelské podniky a továrny byly spravovány kastami předsedů, ředitelů a jejich blízkých spolupracovníků. Prakticky všichni byli nějakými kanály napojeni na kastu ideologů, technokratů, prognostiků a správců národního majetku, živenou ÚV KSČ.

 Plány a záměry polistopadových „reformátorů“ a aktérů postkomunistické zemědělské „reformy“ v plné kráse vypluly na povrch po nástupu socialistických vlád. Proklamovaná podpora obnovy soukromého vlastnictví, restituce a odpovědné hospodaření na půdě byly jenom proklamace. Skutečné úmysly poslanců, ministrů a státních úředníků byly jiné než reformátoři vyhlašovali. ČSSD je  zastáncem průmyslového zemědělství stejně jako KSČM.(Jiří Krž,1.2.2009)