Schwarzenberské pivovary od roku 1910 vždy k Novému roku
zasílaly svým odběratelům kalendáře s vyobrazením schwrzenberských zámků.
Jednalo se vždy o barevné reprodukce obrazů od známých českých malířů. Tím se
lišily od ostatních pivovarů, které také vydávaly kalendáře, ale s kýčovitými
barvotisky různých Bakchů, Gambrinusů a sklepnic v krojích. V roce 1934 byl na
schwarzenberském kalendáři otištěn obraz schwarzenberského zámku v
Postoloprtech. V té době ještě nikdo netušil, že za 11 let město Postoloprty
vstoupí do českých dějin děsivou událostí, takže je přirovnáváno k bosenské
Srebrenici, kde došlo k masakru 8.373 lidí.
Kolem roku 1121 byl na
místě bývalého hradu Dobruš založen jeden z nejslavnějších českých klášterů, s
kostelem Panny Marie, nazvaný latinsky Porta apostolorum. Název si po přehození
slov zkomolili Češi na Postoloprty, Němci na Postelberg. Klášter se rozvíjel a
bohatl, až přišly husitské nepokoje a v roce 1420 byl klášter v Postoloprtech
husity dobit, zbořen a vypálen, včetně všech literárních a uměleckých děl.
Klášter byl rozebrán, že po něm není ani památka.
Město
Postoloprty potom drželi páni z Loun, po
nich páni z Mostu, pak páni z Veitmile. Od nich se dostaly k Jiřímu ze
Šternberka, který postoloprtskou tvrz přestavěl na zámek. Jeho syn Jan Rudolf
roku 1637 Postoloprty prodal Václavu Michnovi z Vacínova. Po jeho smrti statek
koupil Jiří Ludvík hrabě ze Sinzendorfu. Od jeho syna Filipa Ludvíka v roce
1692 město i statek koupil Ferdinand kníže ze Schwarzenbergu (za 600.000
zlatých).
Panství pak bylo
rozšířeno o některé okolní dvory (Mory, Lenešice, Nové Hrady, Lipno). V oblasti
se pěstoval chmel a především cukrovka. Býval zde jeden z největších českých
cukrovarů. Schwarzenberkové si Postoloprty oblíbili. Pořádali zde velké hony.
Mezi hosty byl v roce 1833 francouzský král. Po roce 1850 přenesli hony a jiné
velké společenské události do jižních Čech (Hluboká) a do Prahy.
Schwarzenberská
vrchnost přála i Židům, ale jejich rychle rostoucí počet vyvolával nevoli
ostatního obyvatelstva, že jich je příliš (přes 200) a že jsou obci jen ke
škodě. Postupně vzniklo malé ghetto, prostor vyhrazený pouze Židům. Spory
nebyly ani tolik náboženské, ale tím, že Židé jako schopní lichváři drželi své
dlužníky zcela v hrsti. V roce 1709 bylo za krádeže pět postoloprtských Židů na
náměstí popraveno.
Karel Filip Schwarzenberg |
I přes národnostní
spory (boj o radnici) se Postoloprty v období první republiky dále rozvíjely,
vzrůstal počet obyvatel a zlepšovaly se jejich životní podmínky. Soužití v
jednom městě nutilo Čechy i Němce ke spolupráci a kompromisům. Po odstoupení
pohraničních oblastí Československa po mnichovské dohodě v roce 1938 se město
Postoloprty stalo součástí německé Třetí říše.
Torzovité prameny nedovolují přesnější pohled, podle
jednoho náhodně dochovaného záznamu zemřelo během prvních pěti měsíců existence
tábora více než 100 lidí. Smrt přicházela i zásluhou svévolných masových poprav
prováděných vojáky Svobodova armádního sboru a Rudými gardisty. (kapitán Vojtěch Černý, nadporučík Jan Zícha, nazývaný Petrov, poručík Jan Čutka a velitel domobrany Bedřich Reicin). V Postoloprtech bylo
internováno několik tisíc sudetských Němců (a j
Generál Spaniel. |
ejich českých partnerů ze
smíšených manželství) Nejméně 763 z nich - hlavně mužů - popravčí čety
zastřelily. Zabity byly i některé ženy a muži mladší 15 let. (Pět chlapců z Hitlerjugend ve věku od 12
do 15 let si chtělo ve vedlejší zahradě natrhat ovoce. Chytila je hlídka a na
příkaz obecního policisty Bohuslava Marka je brutálně zmlátila. Poté je před zraky ostatních
internovaných demonstrativně popravila.)
Poslanec JUDr. B. Bunža |
Dobové ilustrační novinové foto - místo a čas neznámé. |
Exhumace proběhla za přítomnosti úřední komise sestávající
z velitele voj. útvaru, úředního lékaře a vyšetřujícího soudce. Nalezeno bylo
devět hromadných hrobů a v nich 763 těl, z toho pět žen a jedno dítě. Skutečný
počet obětí však může být vyšší, protože všechny hroby nemusely být nalezeny.
Odhady historiků se pohybují mezi 2000-3000 mrtvých.
Komise vyslechla Černého i Marka. Velitel Černý ve své výpovědi
vydání rozkazu k popravám přiznal a Marek ve výpovědi odhadl počet popravených
na tisíc osob. Poválečné události však byly pro mnoho lidí nebezpečné, také
politicky, proto nebyli viníci masakru označeni
a závěrečná zpráva komise zůstala tajná. Ministerstvo národní obrany a
ministerstvo vnitra celou záležitost ospravedlňovaly jako běžnou událost vyplývající z boje proti německým
armádám.
Po komunistickém puči v roce 1948 bylo
jakékoliv další vyšetřování zastaveno a z postoloprtského masakru se stalo
tabu. Do listopadu 1989 o něm téměř nikdo
nevěděl.
Poslanci Bunžovi, který masakr odhalil, se po únorovém
komunistickém převratu podařilo emigrovat, čímž si zachránil život. V pozdějším
politickém procesu totiž byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Z
postoloprtských vrahů nebyl nikdy nikdo souzen.
Vyšetřování v letech 2006-2009: Policie vyslechla na 37 svědků včetně osob
žijících v Německu. Došla k závěru, že k vraždě pětice chlapců dal
rozkaz štábní kapitán Vojtěch Černý, zatímco k vraždě dalších třech osob dal
rozkaz vyučený švec a obecní policista z Postoloprt Bohuslav Marek. Černý s
Markem přitom byli s největší pravděpodobností zodpovědní i za ostatní vraždy.
Podle vyšetřovatele Pavla Karase šlo podle tehdejšího práva o vraždy, které by
ale dnes byly klasifikovány jako genocida.
V roce 2010 se v Postoloprtech objevila deska upozorňující na nevinné oběti. Tragédií je, že se ozvaly protesty zastánců vraždění. Jedni operují tím, že se nejednalo o nevinné oběti, dle nich všichni byli popraveni po právu, protože mluvili německy. Jiní zase tvrdí, že exhumované mrtvoly jsou oběti wehrmachtu, který v Postoloprtech postřílel Židy soustředěné ve zdejším lágru. (R. Fischer)
Žádné komentáře:
Okomentovat