Rozhledy konzervativní 010: Horní Lhota u Lásenice .Zajímavé vesnice:

Horní Lhota je stará osada skrývající se v údolí řeky Nežárky. V minulosti se nazývala Německá Lhota, neboť byla obývaná německým obyvatelstvem. V 19. století už je česky (i německy) nazývaná Horní Lhota (Ober Schlagles), i když německé obyvatelstvo v ní převažovalo do roku 1945.

Nejstarší zmínka o Horní Lhotě je z roku 1340. Její minulost je spjata s panstvím jindřichohradeckým. V současnosti se jedná o malou osadu, když prakticky všechny její domy, z velké části rekreační, jsou postaveny na pravém břehu řeky Nežárky.

Původní most v Horní Lhotě.

Do vesnice se odbočuje z hlavní silnice Jindřichův Hradec - Třeboň. Jedná se ve skutečnosti o místní komunikaci, která za mostem zamíří doprava podél řeky do Dolního Žďáru, kde se po jiném mostě vrací zpět k hlavní silnici.

Kaple v Horní Lhotě. Zbořená v roce 1978.

Malou návsí je trávník, poblíž mostu a křižovatky s kapličkou, na kterém je kamenný kříž a kamenný pomník s nápisem oznamujícím, že se jedná o Horní Lhotu. Patrně se jde o úpravu starého pomníku obětem 1. světové války, který po 2. světové válce byl poškozen při odstraňování německých nápisů.

V německém jazykovém ostrově, který byl v letech 1938 až 1945 součástí Německé říše, v okolí Jindřichova Hradce, v létě 1945 probíhalo divoké vyhánění německého obyvatelstva obzvlášť krutě.

Na Nežárce je postavený jez, u něhož byl starodávný kamenný mlýn, který na rozdíl od jiných mlýnů, pod rybníky a na menších potocích, měl dostatek vody a mohl mlít téměř celý rok. Posledním mlynářem byl Karel Krupička (na snímku s manželkou Rozálií), jenž ve 20. letech minulého století mlýn zmodernizoval. Mlýn měl dobré jméno a mouku odebírali pekaři, například Adolf Vopelka z Třeboně. U mlýna bylo polní a lesní hospodářství, pila a elektrárna, která ještě po roce 1945 zásobovala elektřinou celou Horní Lhotu, před napojením na veřejnou síť. Mlynář zodpovídal za dodržování vodního práva, údržbu jezu, vorovou propusť a rybolov.

Hned po válce byl mlynář Karel Krupička, invalida z 1. světové války (špatně zahojené roztříštěné stehenní kosti), hnán partyzány do internačního tábora v Nové Bystřici. Když se prokázalo, že k vyhnání není důvod (antifašista), mohl se vrátit, ale ve mlýně mohl pouze bydlet. Mlýn byl znárodněn a jako národní správce ho vedl Jan Valenta (18 let). Valenta byl v roce 1948 povolán na vojenskou službu a Krupička zemřel. Mlýn byl uzavřen a chátral. V roce 1951 bylo v Horní Lhotě založeno JZD, které znárodněný mlýn převzalo a časem zbořilo. Jeho zařízení bylo rozkradeno.

Koncem osmdesátých let minulého století, když komunistický režim začal povolovat drobné podnikání, využili příležitosti lidé z vedení Agropodniku Jindřichův Hradec a u jezu, na místě mlýna, nechali postavit malou vodní elektrárnu.