Praga V3S je bezesporu služebně nejstarším motorovým vozidlem, které je možné denně vidět v běžném provozu. Celkem právem "vejtřeska" dostala přívlastek nesmrtelná.
Poprvé Praga V3S vyjela z tovární haly v pražských Vysočanech 18. února 1952. Tehdy šlo ještě o prototyp, a to přísně utajovaný. Šlo totiž o armádní zakázku. V průběhu více jak půl století ale "vejtřaska" nalezla uplatnění v celé řadě dalších oblastí.
Československá armáda si vývoj nového nákladního automobilu objednala v roce 1951, protože v té době se vojáci přesunovali z velké části pěšky, koňmo a vlakem. Armáda měla k dispozici nejednotný vozový park tvořený vozy, které na československém území zůstaly na konci války po cizích armádách nebo poválečné domácí výrobky (Škoda 706 a Praga RN a RND). Armáda potřebovala vůz do terénu, kde se po válce vyráběná silniční vozidla, mimo příliš robustní Tatry 111, neuplatnila. Proto si objednala nákladní vůz střední velkosti, hnaný všemi koly.
Jednalo se o tajný projekt. Termín na dokončení dokumentace byl 4 měsíce. Konstruktéři Ing. Lanc a Ing. Korbel jistě tenkrát netušili, že takto narychlo nakreslený vůz se stane nejslavnějším a nejdéle vyráběným československým nákladním vozem. Vzorem se zřejmě stala vzduchem chlazená dvanáctiválcová Tatra 111, která se ve službách Wehrmachtu tolik osvědčila v ruské zimě (nepotřebovala vodu). Snímek pod odstavcem:
Ve Vysočanském závodě se P-V3S vyráběla do roku 1961, potom byla 20 let vyráběna v Avii Letňany. Odtud byla výroba předána do Bratislavy. Tam byla začátkem 90. let ukončena.
Vzduchem chlazený kopřivnický šestiválec ("rozpůlený" motor T-111) je sice hlučný, ale spolehlivý. Pro startování v zimních podmínkách dostal motor přídavné zařízení pro vstřikování éteru. Všechna kola jsou vybavena kolovými redukcemi, které zvětšily světlou výšku a zlepšily průchodnost terénem, obě zadní nápravy mají uzávěrky diferenciálu. Užitečná hmotnost vozu je 5 tun na silnici, 3 tuny v těžkém terénu nebo 22 vojáků.
Kariéra nezdolného vozu Praga V3S ještě není ukončena. Je spousta stavebních, rybářských a dalších firem, potřebujících se dostat do kopcovitého nebo bahnitého terénu, a za P-V3S nejsou schopny najít náhradu. Vejtřasek se zcela nezbavila ani armáda, stále jsou připraveny v garážích. (R.Fischer, 18.2.2012)
Žádné komentáře:
Okomentovat