Vzpomínám, že na nějaké besedě někdy krátce po listopadu se studenti ptali, kdy budou vysokoškoláci mít odpovídající platy. V. Klaus tehdy odpověděl v tom smyslu, že v budoucnu jediným kritériem mzdy bude odvedená práce. Tentýž V. Klaus později odmítal podepsat zákon o diskriminaci, podle něho občan je proti diskriminaci chráněn jinými zákony. Tehdy ovšem nikdo netušil, že práce bude podřadnou možností k obživě.
Diskriminace je stejná jako korupce:
Diskriminováni nejsou jen ženy-matky. Když je člověku víc než 50 let, je to horší než prašivina, četl jsem včera někde. Diskriminace možná je stejný problém, jako korupce, avšak pro media, otupělá honbou za senzacemi a za počty čtenářů, diváků a posluchačů, to není atraktivní záležitost, ve které létají miliony. Škody, které diskriminace občanům i státu způsobuje, budou asi nevyčíslitelné.
Životopisy:
Tragedií je, že po roce 1990 uchazeči o práci hromadně přistoupili na ponižující vyplňování životopisů, kterými se stávají poddanými zaměstnavatelů. Ti dostávají právo na rozhodování o jejich osudech, o bytí a nebytí. Životopisy jsou v podstatě kádrové materiály, které už existovaly za komunistů. Rozdíl je v tom, že dnes se uchazeči o práci nehodnotí podle původu rodičů, veřejné činnosti a posudků národního výboru, ale podle barvy pleti, stáří, národnosti, vzhledu, oblečení, atd. Je to absurdistán. Na jedné straně se osobní data nesmí nikde zveřejňovat (Nedávno jsem na policii musel podepsat prohlášení, že jméno zloděje, který mě okradl, nikde neřeknu.), na druhé jsou uchazeči o práci nuceni osobní data v životopisech dávat do rukou zaměstnavatelů, kteří s nimi mohou dělat cokoli, např. prodávat různým lichvářům.
Pozor na udavače:
Být nezaměstnaným je špatné, ale med není takové zaměstnání, kde nad člověkem neustále visí hrozba propuštění za jakoukoli chybu, či bezdůvodně. (zažil jsem to na vlastní kůži, jedna bývalá spolupracovnice - když nenašla zaměstnání - vyřešila situaci sebevraždou). Současný zaměstnanec je v pozici vojáka ČSL, kdy nesměl říci ani, co měl k obědu. Strach opět ovládl zemi. Říci na veřejnosti křivé slovo o zaměstnavateli, může být nejméně důvodem k propuštění. Dnes nikdo neví, kde číhá udavač. Jsou opět mezi námi jako za komunistů. Tehdy ovšem jsme je znali a věděli jsme, co si můžeme dovolit.
Zkrácení pracovní doby a zvýšení mzdy:
Příklady z jiných států ukazují, že diskriminaci lze téměř odstranit. Za základ diskriminace je možné vzít nezaměstnanost. Cestou k odstranění nezaměstnanosti může být zvýšení počtu pracovních míst. Toho by se možná dalo dosáhnout zkrácením pracovní doby. Je známo, že při zvýšení zaměstnanosti se průměrná mzda příliš nemění, ale zvyšují se nejnižší mzdy a snižují nejvyšší. S tím by jistě novodobí otrokáři-příznivci biče na chudý lid nesouhlasili a trumfovali by ekonomickými hausnumery. V mnoha zemích se to osvědčilo. Přestože při vyšších mzdách cena výrobků stoupá, odbyt se zvyšuje, protože narostla kupní síla větší části obyvatelstva.
Žádné komentáře:
Okomentovat