Před padesáti lety začala elektrárna pod přehradou Orlík vyrábět elektřinu. Při příležitosti tohoto výročí byla nabídnuta především novinářům prohlídka zázemí přehrady a elektrárny. Veřejnost má možnost se přesvědčit, že první polovina naplánované životnosti přehrady proběhla bez problémů. Největší česká přehrada byla postavena velmi dobře.
Hlavními účely vodního díla byly a jsou především akumulace vody pro nadlepšení průtoků na spodní části Vltavy a Labe, retenční prostor nádrže zajišťuje částečnou ochranu území pod přehradou a také Prahy před velkými vodami, výroba elektrické energie. Bohužel postupem času zisk z vyrobené energie začíná být převyšován náklady na údržbu přehrady. Navíc tento hlavní účel přehrady v poslední době ustupuje rekreačním účelům.
Vodní dílo Orlík bylo vybudováno v letech 1956-1966 u obce Solenice v říčním km 144,650 řeky Vltavy, tj. 91 km nad Prahou. Svým objemem se VD Orlík zařadilo na první místo nejen mezi přehradami vltavské kaskády, ale i v celých Čechách.
Poprvé zde byl vysoký přehradní stupeň navržen v r. 1911 Dr. Ing. Radoušem, který navrhoval hráz vysokou 40 m, především s energetickým využitím. Konečné rozhodnutí o umístění vodního díla Orlík a zároveň vodního díla Kamýk a jejich vzájemné spolupráci, bylo pak dáno podrobným „Hydroenergetickým plánem Vltavy a dolního Labe“, vypracovaným Vodohospodářským rozvojovým střediskem v Praze v r. 1953. Projektantem stavby byl Hydroprojekt, generálními dodavateli Vodní stavby n.p. a ČKD Blansko.
Celkový objem betonu díla včetně elektrárny činí 1 030 000 m3. Na výztuže betonu bylo spotřebováno přes 12 000 tun oceli. Při montáži elektrárny byly osazovány díly až o hmotnosti 420 tun. Betonáž spodní stavby elektrárny trvala 23 měsíců. Celkem bylo provedeno 3 350 000 m3 zemních a skalních prací. Počet pracovníků se pohyboval mezi 1200 až 1900.
Vzdutá voda orlické nádrže zatopila v osadách Orlické a Zbenické Zlákovice, Těchnič, Podskalí, Radava a Podolsko a na samotách na 650 obytných a hospodářských budov, v tom 14 mlýnů, 6 pil a 4 elektrárny. To si vynutilo náhradní výstavbu, soustředěnou hlavně do Bohostic, Klučenic a Milína. Dále bylo nutno adaptovat železniční most u Červené, pilíře mostu na Podolsku, tamější historický řetězový most z r. 1848 přestěhovat do obce Stádlec na řece Lužnici, upravit jezy v Týně nad Vltavou, Kolodějích nad Lužnicí a v Jistci na Otavě. Bylo provedeno rozsáhlé odlesnění, zabezpečení a asanace břehů nádrže, demolice a asanace zatopených osad včetně dvou hřbitovů, vystavěno 16 km nových silnic a navíc výstavba dvou silničních mostů u Zvíkova a zahájena stavba mostu Žďákovského.
Po podrobném archeologickém průzkumu byly zabezpečeny i některé historické památky. Hlavní pozornost byla věnována hradům Orlík a Zvíkov. Hrad Orlík ze XIV.století, jehož mělké základy ležely do té doby ve výši 67 m nad hladinou řeky, je nyní jen 6 - 30 m nad hladinou jezera.
Přehradní těleso VD Orlík je přímá, tížná, betonová konstrukce, v koruně hráze dlouhá 450 m, nejvyšší v naší republice. Výška koruny hráze nad nejnižším základem ve střední části je 90,5 m.
Elektrárna je umístěna při levém břehu a je osazena čtyřmi turbínami typu Kaplan. Maximální provozní spád je 71,5 m, minimální 45 m. Kaplanovy turbíny pracující při tak velkém spádu jsou světovou raritou. Výkon generátorů je 364 MW. Přívodní potrubí k turbínám má průměr 6 250 mm. Na pravém břehu je umístěno plavební zařízení.
Průměrný dlouhodobý roční průtok profilem Orlíka je 83,6 m3/s. Hodnota stoleté vody v době přípravy projektové dokumentace ke stavbě vodního díla, vyhodnocená za období 1911-1960, byla 2300 m3/s. Při extrémní povodni v srpnu 2002 byl Orlík zatížen vodou podstatně větší. Přítok do nádrže vodního díla činil až 3900 m3/s.
Žádné komentáře:
Okomentovat