Císařské lázně nepatří do současnosti?

Při čtení Karlovarského deníku je mi smutno. Po zamyšlení smutek vystřídal pocit hrdost. Uvědomil jsem si, že patřím k nevelkému množství lidí, kteří se kurýrovali v lázeňské budově, kde v dobách c.a k. monarchie si mimo císaře pána kurýrovala vladařské, šlechtické a generálské nemoci vídeňská, peterburgská, londýnská smetánka a potentáti z celého světa. Léčil jsem se tam to v době, kdy budova Císařských lázní, po roce 1945 pojmenovaná jako Lázně I., se i bez údržby ještě skvěla téměř původní kráse.

Bohužel Císařské lázně, které byly i v době socializmu zachovány v původní podobě, se staly obětí polistopadové politiky. V této unikátní národní kulturní památce bylo nejdříve zřízeno kasino. Pokus o privatizaci skončil typickým českým způsobem; "co se nedá okamžitě zpeněžit, nemá cenu." Budova byla nabídnuta organizátorům filmových festivalů. Ti z ní udělali přístavní krčmu. Ve skvostném Zanderově sále se smažily hranolky a klobásy a na původních parketách se típaly cigarety. Nádhernou výzdobu zamlžily výpary a kouř. Postupně se ztratila významná část inventáře, areálu se nevyhnuly ani požár a masívní havárie vody. Je to vlastně zázrak, že památkově chráněný objekt ještě vůbec stojí.

Budova Císařských lázní v Karlových Varech byla podle plánů architektů Fulnera a Helmera postavena v letech 1893 až 1895. Nad hlavním vchodem si každý mohl přečíst jména lékařů, kteří se zabývali studiem karlovarských pramenů a kteří měli zásluhy na rozvoji lázeňského města, jehož sláva kulminovala v roce 1911.

V době, kdy jsem po operaci v těchto lázních prodělával všechny lázeňské kúry, jsem si ještě zdaleka neuvědomoval jaká možnost se mi naskytla. Koupelna s archaickým vybavením, mosaznou vanou vyleštěnou do zlatova, obklady, koberce, secesní nábytek. Schodiště, kavárna, bufet, šatny - všude na hosta dýchala zámecká atmosféra, k níž přispívala i vysoká profesionální úroveň personálu. To byla pro mé představy o lázeňské péči vysoko nasazená laťka, proti tomu mi jiné lázně připomínají kasárenskou umývárnu. Na počátku 80. let už byly Lázně I. uzavřené.

Kam čert nemůže, tam strčí politiky a úředníky. Město, kraj, památkáři a další organizace si už několik let Císařské lázně přehazují jako Werich s Voskovcem granát. Všichni tvrdí, že chtějí národní kulturní památku zachránit, přitom se jim jedná o peníze až na prvním místě. Naděje na obnovu Císařských lázní nastává vždy po výměně krajské či městské politické reprezentace. Krajský úřad jako poslední majitel naplánoval rekonstrukci. Areál se měl proměnit v různá infocentra a muzea a v důstojné sídlo Karlovarského symfonického orchestru. Po dvouletých projektech a přípravách zasáhli památkáři, kteří nedovolí zbourání tzv. Rašelinového pavilonu. Peníze vydané na projekt vylétnou komínem a kraj hodlá Císařské lázně vrátit městu. Takoví jsme hospodáři. (M.V.)