Farmářské trhy aneb objevování objeveného.

V budoucnu má vzniknout kodex fungování farmářských trhů. Vytvořit jej chtějí ministerstvo zemědělství a pořadatelé trhů. Spotřebitel, který si na tržišti označeném jako „farmářské" v budoucnu koupí potravinu, by údajně tím měl získat záruku domácího původu a čerstvosti koupeného produktu.

Většina středoevropských měst vznikla okolo tržišť, která byla později nazvaná náměstími. Protože z trhů chtěly profitovat úřady, nebylo možné trh pořádat kdekoli a kdykoli. Právo pořádat trh uděloval panovník a bylo to pro město jedno z největších privilegií. Až do poloviny 20. století termíny konání trhů byly součástí každého kalendáře. Trh byl pro městskou pokladnu požehnáním, protože znamenal příval velkého množství lidí, prodávajících i kupujících.

Nejdůležitější býval výroční trh (jarmark) na "zboží", při kterém se hlavně prodávaly potřeby pro domácnost. Ve větších městech bývalo ročně jarmarků několik (zpravidla čtyři). Jarmarky organizovala města. Pro obyvatelstvo to bývala velká událost, mnohde se ani nevyučovalo ve školách. Tyto tradiční trhy se v mnohých městech udržely do současnosti, i když v poslední době, ve snaze zabránit obsazení tržišť asijskými obchodníky, z nich zboží potřebné pro domácnost paradoxně zmizelo a je nahrazováno různými suvenýry a jinými nepotřebnými cetkami.

Zcela zmizely slavné trhy na dobytek a trhy na koně, které se nekonaly na náměstích, ale na zvláštních tržištích, ke kterým od poloviny 19. století obyčejně byly zavedeny železniční vlečky. Tržiště muselo být vybaveno velkými váhami na zvířata, telegrafem a telefonem a v době trhu museli být přítomni zvěrolékaři, městský i okresní.

Mimo toho se konaly pravidelné trhy týdenní (jeden den v týdnu) nebo i denní. Při týdenních trzích se prodávaly zemědělské produkty, hlavně potraviny a drobná zvířata, včetně prasat. Drobní zemědělci přinášeli na trh vejce, máslo, tvaroh, zeleninu, bečky naloženého zelí, sirob a další své výrobky. Ze zvířat to byla hlavně drůbež. Na trh přicházeli prodávající brzy ráno, za rozbřesku, aby mohli zaujmout nejvýhodnější místo. Zboží přiváželi většinou na dřevěných vozících, ručně tažených, na trakařích nebo přinášeli na zádech v nůších. Tyto dopravní prostředky sloužily jako prodejní pulty, které před sluncem a deštěm chránily slunečníky.

Trh končíval kolem poledne, když městské hospodyně už měly nakoupeno. Venkované ještě zaskočili do kamenných obchodů, aby za utržené peníze nakoupili nějakou hospodářskou potřebu, nebo do hospody na guláš a pivo. Odpoledne už býval ve městě klid. Tyto týdenní trhy, někdy označované jako zelné, se v řadě měst konaly i za socializmu, i když byly vyhnány z hlavních náměstí, a někde v pozměněné podobě se zachovaly do současnosti. A bez mediální podpory. (M.Veselý, 5.3.2011)