Rozhledy konzervativní 010: Toulky po Blatech (8).

Zálší

(předcházející část) Zalší (422 m) je klidná a zajímavá vesnice, ležící v rovině poblíž křižovatky silnic, vedoucích do Klečat, Borkovic a Horního Bukovska. V minulosti bylo Zálší přirozeným centrem regionu. Byl zde zámek a velkostatek pánů Vratislavů z Mitrovic, kostel, hřbitov a škola. Tím, že se vesnici prakticky vyhýbá automobilová doprava, působí vesnice jako tichý park, oasa klidu a pohody.

Zmínky o osadě jsou už ze 13.století, kdy patřila purkrabím z Bukovska. Roku 1354 ji získali Rožmberkové, v roce 1541 koupil část Zálší Volf Hozlauer z Hozlau, v roce 1558 už celou vesnici měl jeho synovec Šebestián. V osmdesátých letech 16.století postupně celé Zálší i okolní vesnice koupil Jiří Vratislav z Mitrovic. Vratislavové drželi zámek a dvůr až do roku 1923, do pozemkové reformy a rozparcelování dvora. Majitelem se stal statkář Jan Kopřiva, který za Protektorátu přijal německou národnost, takže v roce 1945 mu byl veškerý majetek zabaven.

Zálší je vesnice několika tváří. Má prakticky dvě návsi. Jednu, tu zajímavější, tvoří park obestavěný selskými statky, postavenými ve stylu selského baroka, a zámkem. Ve středu návsi je jednopatrová budova školy, kaple, pomník a rybník. Druhá náves jsou prakticky dva velké rybníky, kolem nichž stojí přízemní statky a chalupy bez zajímavých prvků selského baroka.

Kostel je na východě, téměř mimo vesnici, je součástí zámku a bývalého panského dvora. Hřbitov je úplně mimo obec, u silnice k Hornímu Bukovsku. Starý renesanční zámek stojící v jihovýchodním rohu návsi byl na počátku 18.století přestavěn hrabětem Václavem Ignácem Vratislavem, původní zůstala jen kaple, k níž byl přistavěn kostel Navštívení Panny Marie. Zároveň byla postavena fara –už předtím byl při zámecké kapli vydržován kaplan. Barokní úprava zámku byla dokončena v roce 1724. Z celého souboru budov, které bývaly součástí panského velkostatku, nyní je v nejlepším stavu asi kostel, který je opraven a slouží svému účelu. Zámecká budova poskytla přístřeší kampeličce, četnické stanici a ještě v polovině 60. let sloužila jako obecní dům a byt.

Pod odloupanou vrchní vrstvou omítky se objevila původní omítka se sgrafity, oblíbená ozdobou renesančních staveb. Tento fakt příliš nepotvrzuje staré písemné informace o tom, že v 18. století nový barokní zámek vyrostl od základu, na místě zámku starého. V poslední době opravena bylo jen přízemní křídlo zámku, hlavní budova nadále chátrá.

V roce 1729 byla v Zálší otevřena farní škola, nová školní budova byla postavená v roce 1856, postupně byla z jedné třídy rozšířena na třídy tři. Jako učitelka také ve škole působila spisovatelka a sběratelka blatských lidových písní Marie Kršková. Současná perfektně upravená jednopatrová školní budova, také sídlo obecního úřadu, dokonale vyrovnává smutný dojem z pohledu na nedaleko stojící zanedbaný zámek. Mimo školy stojí v parkově upraveném středu obdélníkové návsi také návesní kaple z druhé poloviny 19. století a pomník padlých v první světové válce.

Největší dojem z návštěvy Zálší samozřejmě udělá několik statků, které lemují náves. Místní zedník František Šoch zde na konci 19. století zanechal na štítech obytných domů a na špejcharech jedinečné dílo, soubor originálních blatských statků.

Před rokem 1930 žilo v Zálší čtyři sta obyvatel. Byla zde v provozu Lidová škola hospodářská. V obci bylo Vodní družstvo blatské, spořitelní spolek, divadelní spolek Tyl a hasičský sbor. Autobusové spojení s Týnem nad Vltavou a Veselím nad Lužnicí bylo dvakrát denně.

Stejně jako v okolních obcích až do konce 50. let mnoha lidem přinášela každoroční zdroj obživy i přivýdělku rašelina, výroba rašelinových borek pro vlastní potřebu, pro sklady paliv i na drcení pro zahradnictví. Za Protektorátu se zde ve velkém snažila vyrábět borky pražská Uhelná společnost, která sice dělníky vykořisťovala, avšak byla součástí nacistického válečného hospodářství, takže její zaměstnanci, lidé z blatských vesnic, nemuseli na práci do "Reichu."

V roce 1966 se na polích u Zálší konalo cvičení a přehlídka vojsk Varšavské smlouvy, přičemž Zálší navštívil prezident Antonín Novotný společně s generálem Ludvíkem Svobodou, , pozdějším prezidentem (Novotného nástupcem).