Nejstarší zmínky o výrobě skla v Chlumu u Třeboně pocházejí z roku 1767. Potom na trhu převážil zájem o železo, a tak i v Chlumu se začala zpracovávat méně kvalitní železná ruda. Na konci 19. století malé železárny nestačily konkurovat velkým hutím, především Rothschildovým Vítkovickým železárnám. Proto i železárna v Chlumu, kterou vlastnil následník rakousko-uherského trůnu Ferdinad d´Este, výrobu železa ukončila.
Počátkem dvacátého století došlo v Chlumu k obnovení staré sklářské tradice, neboť si objekty železárny pronajala nagelbergská sklářská firma Karl Stölzl. V roce 1906 zastavila sklárna, převážně s německými dělníky, provoz. Až v roce 1918 se nájemcem továrních objektů stal, a obnovil výrobu skla, bývalý rakouský poručík Václav Hrdina. V roce 1934 Hrdina ohlásil úpadek, ale v roce 1936 sklářskou výrobu znovu zahájil pod hlavičkou akciové společnosti Jihočeské sklárny.
Hned po II. světové válce byla sklárna znárodněna a přejmenována na Český křišťál. Její sklo mělo výborný zvuk na českém i světovém trhu, a tak sklárna prosperovala a rostla. Pak přišla privatizace v roce 1993. Noví majitelé neměli zájem o další rozvoj sklárny a prosazení jejích výrobků na trhu, jednalo se jim patrně jen o zisk. Sklárna nerostla, během několika let se dostala na rozcestí mezi prosperitou a úpadkem. Zvítězila druhá možnost, když po roce 2000 továrnu koupila finanční skupina (známá normalizační herečka), která podporuje zájmy skláren v severních Čechách. Tito majitelé hned v Chlumu ukončili provoz. Zkušení skláři a manažeři se rozprchli a chátrající objekty částečně slouží jako sklady, částečně jako stavební materiál.
Peníze vítězí nad tradicemi, vychytralost nad poctivou prací. Zatímco na severní straně silnice se rozkládají nevyužité plochy a tovární haly, na jižní straně, na poli, roste módní fotovoltaická elektrárna. Zelená ideologie není zadarmo. Politická elita soustavně brečí kvůli nedostatku peněz, přesto bohatě dotuje a obdarovává likvidátory zemědělské půdy.
Počátkem dvacátého století došlo v Chlumu k obnovení staré sklářské tradice, neboť si objekty železárny pronajala nagelbergská sklářská firma Karl Stölzl. V roce 1906 zastavila sklárna, převážně s německými dělníky, provoz. Až v roce 1918 se nájemcem továrních objektů stal, a obnovil výrobu skla, bývalý rakouský poručík Václav Hrdina. V roce 1934 Hrdina ohlásil úpadek, ale v roce 1936 sklářskou výrobu znovu zahájil pod hlavičkou akciové společnosti Jihočeské sklárny.
Hned po II. světové válce byla sklárna znárodněna a přejmenována na Český křišťál. Její sklo mělo výborný zvuk na českém i světovém trhu, a tak sklárna prosperovala a rostla. Pak přišla privatizace v roce 1993. Noví majitelé neměli zájem o další rozvoj sklárny a prosazení jejích výrobků na trhu, jednalo se jim patrně jen o zisk. Sklárna nerostla, během několika let se dostala na rozcestí mezi prosperitou a úpadkem. Zvítězila druhá možnost, když po roce 2000 továrnu koupila finanční skupina (známá normalizační herečka), která podporuje zájmy skláren v severních Čechách. Tito majitelé hned v Chlumu ukončili provoz. Zkušení skláři a manažeři se rozprchli a chátrající objekty částečně slouží jako sklady, částečně jako stavební materiál.
Peníze vítězí nad tradicemi, vychytralost nad poctivou prací. Zatímco na severní straně silnice se rozkládají nevyužité plochy a tovární haly, na jižní straně, na poli, roste módní fotovoltaická elektrárna. Zelená ideologie není zadarmo. Politická elita soustavně brečí kvůli nedostatku peněz, přesto bohatě dotuje a obdarovává likvidátory zemědělské půdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat