Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu měla do roku 1919 název Agrární strana, kterým je všeobecně označovaná až do dneška. (v letech 1919 až 1922 se oficiálně nazývala Republikánská strana československého venkova) zaujímala v období let 1918-1938 výjimečné postavení mezi ostatními československými politickými stranami.
Členové Agrární strany obsazovali místo předsedy vlády (vyjma úřednických vlád), ministerstvo zemědělství a v drtivé většině vlád ještě ministerstva národní obrany a vnitra. Vedení agrární strany bylo tvůrcem vládních koalic, hlavně tato strana byla úspěšná v prosazování ekonomických zájmů zemědělců (celní politika, obilní monopol). Zejména od poloviny dvacátých let rozhodujícím způsobem ovlivňovala hospodářskou a vnitřní politiku republiky.
Příčinou vzniku agrárních stran v jiných zemích byl spor venkov – město, konflikt mezi zájmy tradičně dominantního venkova a nastupující vrstvou obchodníků a průmyslníků ve městech. Rozpory sílily s nástupem industriální revoluce na přelomu 18. a 19. století. Postupem doby však tento rozpor ve většině evropských zemí slábl a začal být překrýván rozporem třídním.
V českých zemích, hlavně v Čechách, byl konflikt mezi městem a venkovem odstaven na vedlejší kolej nejen nástupem industrializace a proletářských hnutí, ale hlavně autonomistickými snahami pražské politické reprezentace, které se na českém území podařilo vyvolat mocenský zápas mezi českými a německými politiky. Na základě tohoto rozporu vznikly vlastně dva politické systémy - jeden český a jeden německý. Tento stav přešel z monarchie do Československa, kde byl příčinou Mnichovské smlouvy a vyvrcholil vyhnáním všeho německého obyvatelstva v roku 1945.
Koncem šedesátých let 19. století se v Praze zformovalo jakési univerzální české stranické spektrum tvořené pouze Národní stranou (Staročeši). Vznik Národní strany svobodomyslné (mladočeské) a Českoslovanské sociálně demokratické strany v roce 1874 byl rovněž způsoben ambicemi pražských politiků, snahou dosáhnout v rámci monarchie stejného mocenského postavení, jaké měli politici uherští.
Zcela jiné potřeby a zájmy měl český venkov. Nikoli politické ambice, ale hospodářské problémy zemědělců v 80. letech 19. století byly příčinou vzniku rolnických spolků, ze kterých v roce 1899 byla vytvořena Agrární strana. Tato strana především zastupovala ekonomické zájmy drobnějších rolníků, nebyla tedy obhájcem společenské a politické pozice velkých pozemkových vlastníků, jako je tomu u starších evropských agrárních stran. Vznik Agrární strany a stran křesťanských byl z menší části vynucen hrozivě sílejícími pozicemi sociální demokracie, která po ovládnutí městského dělnictva se začala dobývat i na venkov. (F.Novotný,4.1.2010) Pokračování
Členové Agrární strany obsazovali místo předsedy vlády (vyjma úřednických vlád), ministerstvo zemědělství a v drtivé většině vlád ještě ministerstva národní obrany a vnitra. Vedení agrární strany bylo tvůrcem vládních koalic, hlavně tato strana byla úspěšná v prosazování ekonomických zájmů zemědělců (celní politika, obilní monopol). Zejména od poloviny dvacátých let rozhodujícím způsobem ovlivňovala hospodářskou a vnitřní politiku republiky.
Příčinou vzniku agrárních stran v jiných zemích byl spor venkov – město, konflikt mezi zájmy tradičně dominantního venkova a nastupující vrstvou obchodníků a průmyslníků ve městech. Rozpory sílily s nástupem industriální revoluce na přelomu 18. a 19. století. Postupem doby však tento rozpor ve většině evropských zemí slábl a začal být překrýván rozporem třídním.
V českých zemích, hlavně v Čechách, byl konflikt mezi městem a venkovem odstaven na vedlejší kolej nejen nástupem industrializace a proletářských hnutí, ale hlavně autonomistickými snahami pražské politické reprezentace, které se na českém území podařilo vyvolat mocenský zápas mezi českými a německými politiky. Na základě tohoto rozporu vznikly vlastně dva politické systémy - jeden český a jeden německý. Tento stav přešel z monarchie do Československa, kde byl příčinou Mnichovské smlouvy a vyvrcholil vyhnáním všeho německého obyvatelstva v roku 1945.
Koncem šedesátých let 19. století se v Praze zformovalo jakési univerzální české stranické spektrum tvořené pouze Národní stranou (Staročeši). Vznik Národní strany svobodomyslné (mladočeské) a Českoslovanské sociálně demokratické strany v roce 1874 byl rovněž způsoben ambicemi pražských politiků, snahou dosáhnout v rámci monarchie stejného mocenského postavení, jaké měli politici uherští.
Zcela jiné potřeby a zájmy měl český venkov. Nikoli politické ambice, ale hospodářské problémy zemědělců v 80. letech 19. století byly příčinou vzniku rolnických spolků, ze kterých v roce 1899 byla vytvořena Agrární strana. Tato strana především zastupovala ekonomické zájmy drobnějších rolníků, nebyla tedy obhájcem společenské a politické pozice velkých pozemkových vlastníků, jako je tomu u starších evropských agrárních stran. Vznik Agrární strany a stran křesťanských byl z menší části vynucen hrozivě sílejícími pozicemi sociální demokracie, která po ovládnutí městského dělnictva se začala dobývat i na venkov. (F.Novotný,4.1.2010) Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat