Udiveně jsem o prvním vánočním svátku hleděl na houfy neobvykle oblečených lidí, na chodnících jednoho českého příhraničního města. Hubené ženy v dlouhých rovných neforemných kabátech, s hlavami obtočenými šátky či nějakými velkými šálami, a zdatní muži s širokými černými či šedými kníry a huňatými čepicemi. Žádné párování, každé pohlaví zvlášť. Zatímco odchovanci křesťanské kultury buď účastí na bohoslužbě, více domácím lenošením, slavili narození Krista, v ulicích se objevilo jiné náboženství.
"Je nutno počítat s tím, že pokud se nezmění vztah Evropy k vlastním kořenům, že se Evropa bude islamizovat," před svým odchodem do důchodu řekl kardinál Miroslav Vlk, "jednostranně absolutizovaná lidská práva k tomu ještě více otevírají dveře. Absolutizovaná lidská práva a individualismus, alergický na slovo oběť, podporují postupnou islamizaci Evropy. " Varoval před zapíráním křesťanských hodnot, volný prostor podle něj zabírá islám. Evropa tak může být dobyta muslimy tímto způsobem, když se jim to nepodařilo ve středověku a počátkem novověku násilím.
V současnosti roste muslimská populace v Evropě hlavně imigrací, ale Vlk nevylučuje, že v budoucnosti nedojde ke konverzi evropského obyvatelstva k islámu. Podle něj k tomu povede duchovní prázdnota životního stylu kdysi křesťanské Evropy.
Při pohledu na rakouskou statistiku je možné zjistit, že druhou nejpočetnější národností jsou tam Turci, typičtí šiřitelé islámu v Evropě. Zajímavé je, že Turci nejsou soustředěni v jedné zemi, městě, regionu, ale roztroušeni po celém Rakousku. Jsou téměř v každé obci, někde tvoří pět a více procent obyvatelstva. Když se k tomu připočtou přistěhovalci z bývalé Jugoslávie, což jsou většinou potomci Turků, které tam zanechala Osmanská říše, a přistěhovalci z Kavkazu, hlavně Čečenci, vychází islám jako druhé nejrozšířenější náboženství v Rakousku - až deset procent lidí. Počty se zvyšují, a katolíci, jichž je osmdesát pět procent, se nedokážou nástupu islámu ubránit. Jak se ubrání ateistické české země, kde křesťané mají sotva poloviční sílu?
Zatímco východní Evropa, včetně Československa, se po roce 1945 uzavřela světu a obehnala železnou oponou, Západ při své poválečné obnově vítal každou ruku ochotnou pracovat. Volnou pracovní silou vždy v minulosti disponoval Balkán a hlavně Turecko. Turci pochopili, že mnohem vyšší životní úrovně než doma lze prací dosáhnout v Německu a Rakousku. Dokázali se přizpůsobit západním způsobům práce a bydlení, ale nedokázali přestřihnout pupeční šňůru, kterou jsou se svou zemí spojeni. Tou pupeční šňůrou je náboženství.
"Náboženství jako náboženství," mávne rukou středoevropský ateista, který nechce brát na vědomí, že jeho existence vychází z evropské křesťanské kultury, křesťanské úcty k životu. Spisovatel František Nepil vyprávěl o svém zážitku v Turecku, o tom, jak dav skandoval: "Jsme zde, abychom zemřeli, ale nepřítel zemře s námi!" Tak islám vychovává své ovečky. Lépe se umírá, když umírají i jiní. Čím víc, tím lépe. Odtud pochází sebevražedné atentáty, terorizmus, Al kajda. A svět je proti takovým útokům bezmocný.
Kardinál má určitě pravdu v tom, že lidé musí v něco věřit a pokud přestanou věřit v křesťanského Boha, začnou věřit v jiného. Ateizmus, zvětšující majetkové rozdíly a vysmívání křesťanské morálce otvírají prostor agresivním náboženstvím. Obranou proti nim asi není nic jiného než návrat k tradičnímu křesťanství, nebo nechat působit takové extrémní strany jako je v Rakousku Strana svobodných.
(10.1.2010, M. Veselý)
"Je nutno počítat s tím, že pokud se nezmění vztah Evropy k vlastním kořenům, že se Evropa bude islamizovat," před svým odchodem do důchodu řekl kardinál Miroslav Vlk, "jednostranně absolutizovaná lidská práva k tomu ještě více otevírají dveře. Absolutizovaná lidská práva a individualismus, alergický na slovo oběť, podporují postupnou islamizaci Evropy. " Varoval před zapíráním křesťanských hodnot, volný prostor podle něj zabírá islám. Evropa tak může být dobyta muslimy tímto způsobem, když se jim to nepodařilo ve středověku a počátkem novověku násilím.
V současnosti roste muslimská populace v Evropě hlavně imigrací, ale Vlk nevylučuje, že v budoucnosti nedojde ke konverzi evropského obyvatelstva k islámu. Podle něj k tomu povede duchovní prázdnota životního stylu kdysi křesťanské Evropy.
Při pohledu na rakouskou statistiku je možné zjistit, že druhou nejpočetnější národností jsou tam Turci, typičtí šiřitelé islámu v Evropě. Zajímavé je, že Turci nejsou soustředěni v jedné zemi, městě, regionu, ale roztroušeni po celém Rakousku. Jsou téměř v každé obci, někde tvoří pět a více procent obyvatelstva. Když se k tomu připočtou přistěhovalci z bývalé Jugoslávie, což jsou většinou potomci Turků, které tam zanechala Osmanská říše, a přistěhovalci z Kavkazu, hlavně Čečenci, vychází islám jako druhé nejrozšířenější náboženství v Rakousku - až deset procent lidí. Počty se zvyšují, a katolíci, jichž je osmdesát pět procent, se nedokážou nástupu islámu ubránit. Jak se ubrání ateistické české země, kde křesťané mají sotva poloviční sílu?
Zatímco východní Evropa, včetně Československa, se po roce 1945 uzavřela světu a obehnala železnou oponou, Západ při své poválečné obnově vítal každou ruku ochotnou pracovat. Volnou pracovní silou vždy v minulosti disponoval Balkán a hlavně Turecko. Turci pochopili, že mnohem vyšší životní úrovně než doma lze prací dosáhnout v Německu a Rakousku. Dokázali se přizpůsobit západním způsobům práce a bydlení, ale nedokázali přestřihnout pupeční šňůru, kterou jsou se svou zemí spojeni. Tou pupeční šňůrou je náboženství.
"Náboženství jako náboženství," mávne rukou středoevropský ateista, který nechce brát na vědomí, že jeho existence vychází z evropské křesťanské kultury, křesťanské úcty k životu. Spisovatel František Nepil vyprávěl o svém zážitku v Turecku, o tom, jak dav skandoval: "Jsme zde, abychom zemřeli, ale nepřítel zemře s námi!" Tak islám vychovává své ovečky. Lépe se umírá, když umírají i jiní. Čím víc, tím lépe. Odtud pochází sebevražedné atentáty, terorizmus, Al kajda. A svět je proti takovým útokům bezmocný.
Kardinál má určitě pravdu v tom, že lidé musí v něco věřit a pokud přestanou věřit v křesťanského Boha, začnou věřit v jiného. Ateizmus, zvětšující majetkové rozdíly a vysmívání křesťanské morálce otvírají prostor agresivním náboženstvím. Obranou proti nim asi není nic jiného než návrat k tradičnímu křesťanství, nebo nechat působit takové extrémní strany jako je v Rakousku Strana svobodných.
Žádné komentáře:
Okomentovat