Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

středa 23. ledna 2013

Masakr na Vitorazsku začínal 10. května 1945.

Zpět na 2 část.
Schwarzbach je starý název vesnice na Vitorazsku, na pravém břehu řeky Lužnice. Přeloženo do českého jazyka Černý potok. Oficiálně se od roku 1920 vesnice jmenuje Tušť. Po událostech, které se zde staly v květnu 1945, by se vesnice měla spíš jmenovat Krvavý potok a měla by být potažena černým flórem. Až do roku 1989 byla krvavá akce v Tušti tabu, o události se nemluvilo, pamětníci buď s divokým trestáním místních obyvatel a sudetských Němců souhlasili (když jim padl do klína majetek zavražděných a vysídlených), nebo se báli postihů ze strany bezpečnosti i vrahů. Dnes už se obyvatelé Tuště a blízkého okolí tváří, jako by to všechno byl středověk, jako by se tam nic špatného nestalo. Vždyť ti mrtví si přihlášením k německé národnosti tu smrt zavinili sami! Němci přece prohráli válku!
Jména tušťských občanů zavražděných 25.5.1945.

 Václav Maxa, obyvatel osady Nový York, mezi Tuští a Rapšachem, se 10. května 1945 vrátil z terezínské věznice gestapa, kde byl 3 roky kvůli židovskému původu manželky a kvůli členství v předválečné KSČ, a hlásil se na nově vytvořeném Okresním národním výboru v Třeboni. Dostal funkci bezpečnostního referenta pro okres Třeboň. Tím měl v rukou obrovskou moc, kterou náležitě využil. Okamžitě revolučním gardám vydal příkaz zatýkat Čechy, kteří přijali německé občanství. V Tušti bylo zatčeno 12 lidí, kteří byli dopraveni na velitelství sovětské tajné bezpečnosti (NKVD) v Jindřichově Hradci. Sovětská bezpečnost odmítla věznit lidi bez důkazů o trestné činnosti, rovněž československé vojenské velitelství nevidělo důvod k zatčení civilistů a nařídilo propuštění těchto lidí. Maxa se však nevzdal a nařídil tušťskému veliteli revoluční stráže Chmelařovi (známý jako notorický alkoholik), aby 6 propuštěných lidí znovu zatkl a hnal je do práce na pile v Klikově.

Chmelařova revoluční stráž na okraji Tuště přepadla zedníka Jana Buštu, jehož 2 synové bojovali v německé armádě a padli na frontě, zbila ho a přiřadila k šesti zatčeným. Jeho nově postavený dům navštívili tři muži. Po jejich odchodu zvědavý soused našel oběšenou Pavlinu Buštovou a její dceru Marii Buštovou. Na horké plotně se ještě vařil oběd. 13. května 1945 byl na MNV v Tušti sepsán protokol, že obě ženy spáchaly sebevraždu.

Neexistoval jediný zákonný důvod k trestání místního obyvatelstva. V archivu českobudějovického gestapa nebylo z Tuště ani z dalších vitorazských obcí nalezeno ani jedno udání. V této oblasti nebyl registrován ani jeden konfident gestapa. Mezi konfidenty gestapa se však později objevilo jméno Václav Maxa. Protože u jména nebyla jiná data, nebylo možné zjistit, jestli se jednalo o výše uvedeného bezpečnostního referenta ONV v Třeboni, i když je velká pravděpodobnost.

Zatímco sovětská armáda do činnosti českých revolučních gard nezasahovala, na území osvobozeném americkou armádou čeští revolucionáři tvrdě narazili. Američany nezajímaly pokyny prezidenta Beneše, aby Češi neměli s Němci slitování. Americká armáda na území jihozápadních Čech řádění revolučních gard zabránila. Vykonávat pořádkovou službu mohlo jen uniformované české četnictvo. Příchodu zákona na Vitorazsko se obával i Václav Maxa v Tušti. Proto jednal rychle. Nejdříve se mu podařilo na Vitorazsko přitáhnout revoluční gardu z Tábora, vedenou bývalým legionářským zdravotníkem štábním kapitánem Vladimírem Hobzou (*1892). Gardisté si říkali Hobzovi partyzáni a činnost na Vitorazsku zahájili 24. května 1945.

22. května 1945 přijel do Suchdola nad Lužnicí 1 autobus, 12 nákladních aut a několik osobních. Všechny byly obsazeny celkem asi 200 ozbrojenými muži z Táborska a Černovicka. Jakýsi plukovník Hobza chtěl jednat s předsedou revolučního národního výboru. Oznámil, že jedou čistit Vitorazsko a jsou pověřeni zastřelením nejméně dvou lidí v každé obci.

24. května 1945 Hobzovi partyzáni v Suchdole nad Lužnicí popravili dva zajaté německé vojáky (Kalwitz a Schulwitz), přičemž hlásili do Třeboně, že zajatci byli zastřeleni na útěku. Ve stejný den zastřelili starostu Nové Vsi u Klikova Alfréda Apfelthalera. Při té příležitosti zatkli v Nové Vsi dva muže (otec a syn Kronikové), odvezli je do Tuště, kde je po dohodě se sovětským důstojníkem popravili. 

Na večer 24. května 1945 komunista Maxa svolal v Tušti lidový soud, třináctičlenné porotě předsedal on společně s učitelem Matějem Podlahou. Soud se 14 zadrženými Čechy a jedním Němcem byl jednoduchý. Zadržení byli tak důrazně a tak dlouho biti, až podepsali prohlášení, kterým požádali o vlastní smrt:

Já níže podepsaný ………………. prohlašuji, že jsem zradil Československou republiku a za svou zradu zasluhuji smrt. 
…………………………
Podpis odsouzeného


Tiskopis prohlášení byl zřejmě namnožen v Praze a rozeslán po celé republice. (Pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.