Vražda Anežky Hrůzové u Polné (1)

Snad žádné tragické úmrtí v Čechách nevyvolalo tolik ohlasu a vášní jako proříznuté hrdlo devatenáctileté Anežky Hrůzové z Malé Věžnice u Polné. Ještě dnes, po sto dvanácti letech, se najdou lidé, kteří tuto vraždu chtějí použít k vyvolávání nenávisti a násilí.

Umíralo na přelomu devatenáctého a dvacátého století nakažlivými nemocemi, tuberkulózou i násilím hodně mladých venkovských dívek, smrt v takových případech se brala jako neštěstí, přírodní pohroma. V případě mordu zcela nemajetné neznámé vesnické švadleny Hrůzové byla však atmosféra nabita ohromným množstvím nenávisti, která se začala vybíjet již na velikonoční pondělí roku 1899, den před slavným pohřbem. Tuto noc poprvé zařinčelo sklo z okenních tabulek v polenském židovském městě. Důvod? Košerování, zabíjení zvířat bez omráčení, je starý židovský zvyk, který už dávno dráždil odpůrce tohoto náboženství. Vznikly proto fámy, že podobným způsobem zemřela Anežka Hrůzová. Na základě rozšiřovaných dohadů o židovském rituálním vraždění křesťanů zatkl v Polné četnický strážmistr Klenovec dvaadvacetiletého povaleče Leopolda Hilsnera.

Určitě by se průběh vyšetřování soudního řízení vyvíjel jinak, ohníček by se nerozhořel, kdyby v náhlé až dojemné shodě - předtím po sobě šli jako vzteklí psi - společně do něho nefoukali antisemický vítr redaktoři pražských i vídeňských nacionalistických listů. Muziku tvrdila basa supernacionála Jaromíra Huška z „Českých zájmů“, jemuž byl případ nad slunce jasný od samého počátku: „Vrahem je Hilsner, protože je Žid!“

Zatímco vyšetřovatelé začínali teprve pracovat, posloužila smrt nebohé dívky k prosperitě některých obchodníků. Do světa se rozlétly pohlednice působící na fantazii a lidské city, na koláži znázorňující nalezení mrtvoly byla vyfotografovaná skupina dobrovolníků doplněna kresbou obnaženého dívčího těla. K tomu, aby zákazníci opustili židovské obchody, pomáhaly slogany typu: „Nekupujte u Židů cukr, kafe, mouku, zabili nám Anežku, modrookou holku!“

Objevil se i první zázrak. Na vysokém smrku v místě vraždy, kam lidé nosili květiny a věnce, byl na Hod Boží svatodušní náhle velký v oleji vyvedený obraz, na němž u těla mrtvé dívky stáli dva andělé a dva nevzhlední chlapi. Na tento div se okamžitě přispěchalo podívat na dva tisíce lidí. I když byl v následujících dnech na příkaz úřadů obraz odstraněn, konala se tam příští neděli další pouť, která se změnila v politickou manifestaci.

„A tak bylo v Polné stále živo a veselo a Židé měli perné chvíle,“ poznamenal tamní kronikář. Přestože byly ve městě zesílené četnické hlídky, docházelo k fyzickým útokům, židovská obec žádala ve Vídni na ochranu svých příslušníků vojsko. (Pokračování) R.Fischer, 6.4.2011