Severní dráha císaře Ferdinanda.
(předcházející část) První železnicí s parostrojním pohonem na území monarchie byla Severní dráha císaře Ferdinanda. O její výstavbu se zasloužil profesor vídeňské techniky František X. Riepl původem ze Štýrska. V roce 1829 seznámil veřejnost se svým návrhem na zbudování železnice z Vídně do Haliče. Pro svůj návrh si získal podporu u vídeňského bankéře Solomona Rotschilda. Ten požádal o udělení privilegia ke stavbě a provozu dráhy z Vídně přes Břeclav, Přerov a Bohumín do Haliče s odbočkami do Brna, z Přerova do Olomouce a ze Svinova do Opavy.
Byla založena akciová společnost, v níž 2/3 akcií vlastnil Rotschild a jeho obchodní přátelé, zbytek akcií byl rozdělen ve volném prodeji. Údaje o předpokládané roční přepravě byly na tehdejší dobu fantastické a dávaly tušit velké zisky. Celkem byla předpokládaná roční přeprava kolem 60 000 tun nákladů, kromě místního zboží.
Se stavbou dráhy se začalo v roce 1837 u Vídně. Stavební práce řídil K. Ghek z Benátek. První zprovozněný úsek trati byl dokončen už v listopadu 1837 a vedl z Floridsdorfu u Vídně do Wagramu. V červnu 1839 dospěla stavba do Břeclavi a dne 7. července 1839 byla zahájena parostrojní doprava osob na dráze z Vídně do Brna. Nákladní doprava na této trati byla dána do provozu 2. března 1840.
Za vedení Aloise Negrelliho (pozdějšího projektanta Suezského průplavu) pokračovala výstavba dráhy v úsek u z Břeclavi do Uherského Hradiště a dále do Přerova. Dne 1. září 1841 byl zahájen veřejný provoz v úseku Uherské Hradiště - Přerov a 17. října téhož roku na odbočce Přerov - Olomouc. V roce 1847 Severní dráha dosáhla Bohumína.
První lokomotivy pro Severní dráhu byly zakoupeny v Anglii, v Americe a v Belgii. Rakouští inženýři neměli zájem o velmi rychlé ani zvlášť těžké stroje. Hledali lokomotivy spíše průměrné, vhodné pro osobní i nákladní dopravu a vytápěné dřívím i uhlím. Až po nákupu osmnácti strojů se železniční společnost rozhodla zabezpečit provoz vlastními stroji. (Pokračování)
(R.Fischer)
Žádné komentáře:
Okomentovat