Pšeničná blata
V jižních Čechách se rozkládají dvě mírně zvlněné, teoreticky rovinné, oblasti nazývané Třeboňská pánev a Českobudějovická pánev. Jedná se o poměrně vysoko položené oblasti, až 500 m nad mořem.
Nedostatečný odtok vody byl příčinou vzniku velkého množství bažin. Při osídlování kraje lidé nejprve obdělávali půdu mezi bažinami. Místa, která kvůli vodě byla nevhodná pro zemědělské obdělávání, nazývali "blata". Později se pustili i do hospodářského využití blat, odvodňování a stavby rybníků. Blata nejdříve sloužila jako louky, teprve po odvodnění je bylo možné i orat. V některých oblastech byla půda blat lehčí, úrodná, v jiných se ji zúrodnit nepodařilo ani po odvodnění. Blaty jsou dnes nazývaná rašeliniště, nepřístupné lesní močály či podmáčené louky.
Třeboňská pánev je blaty hojně poseta, jejich význam byl pro obyvatelstvo rozdílný. Zatímco na teplejším severozápadě Třeboňské pánve blata přinášela zemědělcům bohatství, na chladnějším jihu bídu. Výrazně se to projevilo po kolektivizaci zemědělství, v druhé polovině padesátých let 20. století, v období socialistických soutěží zemědělských družstev. Družstva ze severozápadu okresu Třeboň obsazovala v tabulkách nejvyšší příčky, když výnosy obilí měla až pětinásobně vyšší než družstva na jihu okresu.
Nejúrodnější byla takzvaná Pšeničná blata, která byla nejsnáze odvodněná a zúrodněná. Jejich hranice není přesně definována. Rozkládají se přibližně v mikroregionech, jejichž centry jsou Dolní Bukovsko a Ševětín.
Lidé z Pšeničných blat na sebe v neděli a při slavnostních událostech upozorňovali odlišným oblečením, drahým a honosným blatským krojem, jímž zdůrazňovali příslušnost k výjimečně úrodné a bohaté jihočeské oblasti. Kroj se zde nosil až do konce 19. století, pak byl postupně nahrazován oděvem městským. Poslední profesionální vyšívačka blatských krojů zemřela v Dolním Bukovsku roku 1915. (R.Fischer) Pokračování
Žádné komentáře:
Okomentovat