Církvi stále náleží legitimní očekávání, že právní vztahy k pražské katedrále svatého Víta budou nějakým rozumným způsobem vypořádány.
Včera byl svátek Božího těla a katolíci mají velkou slávu, ale také pěkný problém. Je to pro ně – pro nás – jedna z nejvýznamnějších kultovních událostí, uspořádá se slavnostní bohoslužba a po ní eucharistické procesí, v němž je svátostný Kristus slavnostně nesen ulicemi města, protože tam je také jeho domov, nejen za kostelními zdmi, kde by ho jako v muzeu ráda uchovávala neznalost jedněch a zbabělost druhých.
V Praze se již léta slavnostní mše slouží v katedrále, sídelním kostele pražského arcibiskupa a eucharistický průvod prochází Hradčanským náměstím, družičky cukrují dlažbu okvětními lístky, lidé padají na kolena před Jedním a Trojím božstvím v podobě Chleba a když byl ještě u barnabitů Karmel, otevíraly se jeho brány a na malou chvilku bylo možné spatřit mlčenlivé vládkyně města. Pro malou a bezvýznamnou katolickou bublinu je to prostě událost, sjíždí se na ni lidé z celé Prahy a okolí.
V Praze se již léta slavnostní mše slouží v katedrále, sídelním kostele pražského arcibiskupa, ale letos ne, letos tomu tak nebylo, arcibiskup se musel uchýlit do exilu ke strahovskému opatovi, protože na Pražském hradě se sešli bafuňáři NATO a prezidentův diář má před arcibiskupovým přednost.
Bylo by tomu jinak, kdyby katedrála patřila církvi?
A může ještě církvi patřit, když se církevní restituce vyřešily jednou pro vždy před dvanácti lety? V roce 2012 byl přijat zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který respektoval politickou dohodu, že se katedrála vracet nebude. Vyjádřením toho je § 18 odst. 10 zákona, podle nějž se katedrála nevydává.
Je tomu skutečně tak?
Není.
Ustanovení § 18 odst. 10 zákona stanoví, že na vyčtené nemovitosti se tento zákon „nevztahuje“. Jinými slovy Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha a další nemovitosti nejsou předmětem zákonné úpravy podle tohoto zákona.
Zákonodárce tak zvolil odlišnou techniku, než ve vztahu k věcem, jejichž vydání si nepřál. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona výslovně uvádí, které věci nelze vydat. V případě překážky vydání podle § 8 odst. 1 se jedná o věci, které jsou předmětem majetkového vyrovnání, ale o kterých zákonodárce rozhodl, že se nebudou vydávat. Pokud by chtěl zákonodárce pouze vyloučit katedrálu a přilehlé nemovitosti z naturální restituce, měl postupovat obdobným způsobem jako v § 8 odst. 1. Technika, kterou zvolil, je ale zcela opačná: komentované ustanovení katedrálu a další nemovitosti vylučuje z věcné působnosti zákona.
Co to znamená? Předně lze dovodit, že ve vztahu ke Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha dosud nedošlo k majetkovému vyrovnání. Jestliže Ústavní soud mnohokrát zdůrazňoval, že „je pouze věcí zákonodárce, jak dořeší zmírnění majetkových křivd způsobených církvím a církevním právnickým osobám přijetím dalšího zákona“ (např. stanovisko Pl. ÚS-st. 22/05, 13/2006 Sb.), a současně poukazoval na povinnost přijmout „zvláštní právní předpis, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, 242/2010 Sb., 132/2010 USn.), můžeme mít za to, že otázka katedrály je prozatím ponechána zákonodárcem jako otevřená. Zda usiluje o její vyřešení zvláštním zákonem, není známo – mlčí i důvodová zpráva.
A tento stav trvá dodnes. Církvi stále náleží legitimní očekávání, že právní vztahy ke katedrále budou nějakým rozumným způsobem vypořádány. Takže ano, katedrála stále ještě církvi patřit může.
Žádné komentáře:
Okomentovat