Zatímco v Británii se stará o úspory daňových poplatníků přes 5000 soukromých penzijních fondů, v České republice je to devět fondů. Koncem března navíc vyšlo najevo, že za posledních deset let státní příspěvek činil 58,2 miliardy korun.
Takže z peněz, kterými do těchto fondů přispívá stát, si 65 % vezmou soukromé finanční instituce za správu. Tak vypadá privatizace veřejných peněz do soukromých kapes v přímém přenosu.
Privatizace, která vyloučila z poptávky soukromé penzijní nároky, každý rok připravila české daňové poplatníky o sumu v hodnotě asi deseti procent hrubého domácího produktu. To je za poslední rok víc než 700 miliard korun.
Když si počátkem 90. let ponechal stát závazek vyplácet starobní důchody, přijal také závazek vyšších (než jinak nutných) daňových odvodů. Vyžaduje to totiž model průběžného financování penzí.
„Otcové“ české privatizace, kteří vzešli z Vysoké školy ekonomické, neměli na tak rozsáhlý převod majetku ze státních do soukromých penzijních fondů zkušenosti a vlastně ani vzdělání.
KOncem 80. let byly v tisku už některé údaje uvedeny. Bohužel přesně si nepamatuji. Žádný fond zřízen jistě nebyl, byly však nízké důchody, např. asi půl milionu lidí ze zemědělství dostávalo minimální důchod, protože v kolchozech měli v 60. letech velmi nízké mzdy a předtím nebyli pojištěni. Naproti tomu byly v 80. letech už slušné mzdy a vysoké daně ze mzdy (20-30%), ze kterých byly důchody vypláceny. Výběr peněz zřejmě značně převyšoval výplaty důchodů. Kam zmizely? Dnes už se důkazy nenajdou. Byl by zázrak, kdyby otcové privatizace za sebou důkladně nezametli stopy.
Žádné komentáře:
Okomentovat