V září 1938 "zrada mnichovská," nebo "zrada Benešova?"

 V pražském Topičově salónu proběhla 21. února 2024 konference o Edvardu Benešovi, s názvem Beneš válečný a poválečný. Mimo jiné byl při ní velmi zpochybněn pojem „mnichovská zrada“, který Beneš vymyslel.

Politika a diplomacie byly Benešovou vášní, ale zároveň byla politika a diplomacie také Benešovou slabinou. Beneš byl dle Edena až příliš přesvědčen o tom, že existuje nějaká magická formule, která jako by byla schopna překlenout rozpory mezi politiky a diplomaty a zeměmi, které reálně existují. Avšak žádná taková magická formule neexistuje a je potřeba zaujmout stanovisko. Benešovo kompromisnictví, hledání kompromisu za každou cenu, bylo dle Edena obdivuhodné (např. v době Pařížské mírové konference), ale když jako  prezident měl čelit Hitlerově snaze zničit Československo, hledání kompromisu ztratilo význam.

Když kriticky zkoumáme Benešovy kroky před Mnichovem, dostáváme se k momentům, které jsou velice problematické a které vrhají jiné světlo na postoj západních velmocí, než o jakém Beneš se snažil přesvědčit československý lid.

V polovině září 1938  Beneš vysílá svého důvěrníka Nečase do Paříže a do Londýna s návrhem zbavit se pohraničního území s dominantní většinou německého obyvatelstva. Totéž říká Beneš jak britskému, tak francouzskému vyslanci. Když se tohle dozví nejvyšší představitelé Británie a Francie, kteří spolu jednají v Londýně o tom, jak se vyhnout válce, řeknou si, že je to skvělé, že je tady vůle ke kompromisu. Všechno, co následuje, je už jenom hledání míry toho, jak velká část Československa připadne Německu. Když se začne ukazovat ve dnech před Mnichovem, že Hitlerovi nejde o kompromis, Francouzi, tak Britové poměrně ochotně dávají Hitlerovi najevo, že může být jeho požadavkům vyhověno. Pouze v případě, že Německo  i potom na Československo zaútočí, tak že bude konfrontováno s vojenskou silou Francie, Británie – a Sovětského svazu. Toto jde proti Benešovým výkladům o Mnichovu, že jsme byli zaprodáni za každou cenu. Tak jednoduché to nebylo. Vůle ke kompromisu, která vzešla z Benešovy iniciativy, vedla k tomu, že nakonec kompromis nalezen byl. 

Je fascinující, že se v českém veřejném prostředí stále ještě používá pojem „mnichovská zrada“. Lépe by bylo říkat "Benešova zrada." Beneš tehdy nabídl diplomatické jednání, oni však je pochopili jinak, než si on představoval. Jednoduše řečeno, on nabídl princip ústupku, oni ho přijali, ale ústup dělali podle požadavků Hitlera, nikoliv podle návrhu Beneše – v tom byla ta zrada. Toto však Beneš nikdy nepřiznal, takže zůstal jen pojem zrady, který se aplikoval na celou mnichovskou situaci