Příchod Schwarzenbergů byl pro českou zemi požehnáním

 Poslední rozloučení země české s významnou polistopadovou osobností knížetem Karlem VII. ze Schwarzenbergu se uskuteční v pražské katedrále svatého Víta 9. prosince 2023. Nepůjde o státní pohřeb, ale skromnou rodinnou tryznu. Karel Schwarzenberg výrazně přispěl k zlepšení české politické pozice na mezinárodním poli. A to i navzdory nenávistným komunistickým a národoveckým lžím. Výčet zásluh schwarzenberského rodu je starší a rozsáhlejší.

Erb Schwarzenbergů v třeboňském zámku: Orel rvoucí hlavy Turků

V Koruně české se Schwarzenbergové objevili po skončení ničivé Třicetileté války. Jižní Čechy měly velké štěstí, že následníky mocných Rožmberků se stal právě Schwarzenberg, šlechtic z Dolních Franků, který jako lesník a příslušník moderní západoevropské podnikatelské šlechty na Třeboňsku objevil  podmínky pro podnikání v zemědělství a lesním a vodním hospodářství. Důvodem přesídlení, jak se někdy uvádí, také byly neuspořádané politické poměry v německých zemích. Jeho potomci se rychle sžili s českým prostředím, které nenásilným způsobem měnili a velebili. Stali se českými hospodáři a vlastenci, neboť pro ně, tak jako pro jihočeské sedláky, nebyl důležitý jazyk ani národ, ale země, na níž hospodařili a za kterou se jim vyplatilo i bojovat.

S novou šlechtou přišel i nový vítr. Sto let před příchodem Schwarzenbergů a dalších šlechticů ze zahraničí byl v Čechách jiný život šlechty. V 16. století šlechtici měli příjmy hlavně z práce poddaných, z těžby drahých kovů a z chovu ryb. Ani to na okázalý život, který šlechtici vedli, nestačilo. Neustálá potřeba předvádět lesk rodů za pomoci honosných hostin, oslav, honů apod. a za účasti co největšího množství hostů, panské pokladny drancovala. Nezbývalo než se zadlužovat, zastavovat a prodávat části panství. Vyšší šlechtici-magnáti si půjčovali peníze od šlechticů nižších, z nichž udělali své "služebníky." Služebníkem nebyla myšlena služba, ale výsada. Nižší šlechtici, rytíři, zemani i měšťané pánovi předali do úschovy peníze. To byla banka. Služebníci za to byli zváni na panské slavnosti, kde dělali kulisy. Všechny výdaje související s cestou a pobytem hradil pán. Když pán sestavoval pro krále vojsko posílali služebníci do něho svoje syny. Jednou ročně se služebník vydal pána pozdravit a vyzvednout úrok 5 procent. Vzal sebou syny a ubytovali se v hospodě v podzámčí. Po cestě se několik dní zotavovali a co nejvíce posilovali jídlem a pitím. Některý den se vydali na zámek pozdravit pána. Když nebyl doma, tím lépe. Vrátili se do hospody a pokračovali v obžerství. Na pánův účet, samozřejmě. Když se pán vrátil, byli pozváni k návštěvě. Pozdravili pána, dostali cedulku, na kterou jim pokladna vyplatila úrok. Tím okamžikem pro ně byl pánův účet v hospodě uzavřen.

Významným dnem pro jižní Čechy byl 2. duben 1620, kdy hrabě Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu podepsal s českým králem Ferdinandem III. Habsburským  smlouvu o koupi třeboňského panství, které se těžko vzpamatovávalo z ničivé třicetileté války. Ze 44 vesnic bylo 21 zcela prázdných a v ostatních  byla  sotva čtvrtina původního obyvatelstva. Z většiny budov byly ruiny a spáleniště. Zničená byla i spousta rybníků, jejichž hráze vojáci kvůli výlovům ryb prokopávali. Třeboňské panství po smrti Petra I. ze Švamberka v roce 1619 přešlo na České království. Když se na český trůn posadil Ferdinand III, dal  Třeboň roku 1637 do užívání svému švagrovi, polskému králi Vladislavovi. Po skončení (1648) války se Ferdinand III. rozhodl  třeboňské panství prodat. Koupil ho Schwarzenberg, jemuž Ferdinand III. dlužil za pomoc ve válce s Turky, a který měl peníze z prodeje svých statků na francouzsko-německé hranici. 25. listopadu 1661 do Třeboně přesídlil. Zároveň koupil i panství hlubocké.    

Schwarzenberg po příchodu musel v Čechách respektovat zaostalý český poddanský systém, který vyhovoval správám panství i poddaným, ale brzdil rozvoj země. K realizaci svých plánů na obnovení a zvelebení panství potřeboval pracovní síly, a ty na Třeboňsku nebyly. Dařilo se mu alespoň na opuštěné vesnické grunty lákat osídlence  z německých oblastí. Osídlenci přijímali česká jména po původních majitelích gruntů a postupně splynuly s českým obyvatelstvem kraje. To bylo jen polovičaté řešení, lidí na opravy dvorů bylo pořád málo. Už z Francie Schwarzenberg věděl, že zaměstnanec nebo námezdní dělník jsou pro podnikatele mnohem větším přínosem než nespolehlivý poddaný sedlák, který dělá všechno pro to, aby pro práci na svém gruntu ušetřil sebe i tažná zvířata a aby nemusel platit daně. Poddanský systém byl na schwarzenberských panstvích skoro formální, víc se spoléhali na vlastní zaměstnance, na provoz vlastních dvorů, na opravy rybníků a vodních toků, na výsadbu lesů, na stavby skláren, železáren, vápenek, pil a pivovarů. Na pracovištích se dbalo na disciplínu a pořádek a na slušné mzdy zaměstnanců. Od Schwarzenbergů téměř nikdo dobrovolně neodcházel, protože lepší pracovní podmínky by těžko našel. Říkalo se: "Kdo se u Schwarzenberga jen plotu drží, ten hladem nestrádá."