Modrá obloha, svátek svatého Václava, prodloužené léto dnes prý končit ještě nebude. Září zřejmě zlomí teplotní rekordy českých zemí, tak jako je překonal letošní červenec. Podobné září bylo v roce 2009. Tehdy roční průměr nakonec srazil velmi studený prostředek prosince. Doufejme, že zimu přežijeme.
Nesmyslně protahovaná nesmyslná válka na Ukrajině zevšedněla tak, že spousta lidí začíná sympatizovat s ruským agresorem, protože odvedl pozornost od vnitřních problémů. Je zcela jedno, jestli vláda podpoří toho nebo onoho, nebo nechá státní pokladnu rozkrást, lid prostý český postkomunistický a xenofobní bude ve všech případech tvrdit, že peníze šly na zbraně pro Ukrajinu a na ukrajinské uprchlíky. Pěšky jako za vozem, pane Fialo!
Pan Fiala a jeho vláda včera, v předvečer svátku sv. Václava, snížili státní dluh na 252 miliard a koupili americké stíhačky za 140 miliard. Pěšky jako za vozem. Česká vláda si na své mizerné hospodaření ve skutečnosti půjčuje prostřednictvím různých ekonomických fíglů nejvíc u občanů České republiky.
Dnes jsou obchody uzavřené a nepracuje se, je Den české státnosti. Býval to před rokem 1948 křesťanský svátek. Z tohoto tradičního svátku sv. Václava se polistopadovým politikům podařilo udělat svátek českého státu. Ať se mají ateisté také dobře. To se ani komunistickým vládám nepodařilo. Ony zřejmě o to ani neusilovaly. Stačilo, že byl pracovní den, plnil se plán a po práci lidé mohli v kostelech oslavovat.
Ač nejsem příznivcem žádné vykřičeného pražského klubu, sledoval jsem o víkendu zápas Slávie-Sparta. Až na několik ostřejších zákroků byla to povedená napodobenina fotbalu, jaký se hraje v Anglii, Německu a v dalších západních zemích. Rychlost, bojovnost, houževnatost jsou důvody, proč oba pražské kluby jsou na čele Fortunaligy. Pomalý, profesorský, fotbal jaký se často hraje jiných klubech včetně Plzně, nemá naději na úspěch. Před koncem utkání došlo mezi dostatečně okopanými hráči k šarvátce, kterou rozhodčí vyřešili správně, podle pravidel. To nejlepší přišlo až po zápase v mediích. Každý pěšák má po bitvě v torně maršálskou hůl, říká staré přísloví. Tisíce odborníků z lidu vědělo, co kdo s kým na hřišti udělal a kolik by za to měl dostat (trestu). Dnes už se snad horké hlavy fotbalové uklidní.
Na jiné než fotbalové myšlenky jsem se snažil dostat sledováním nějaké filmové veselohry. Narazil jsem na jednu starou veselohru "Paní Kačka zasahuje." Ještě jsem ji neviděl. Nepříliš povedená společenská veselohra umístěná do venkovského prostředí, i když do vesnice podle představ tvůrců z Prahy. V tom se od Friče přes Formana a Menzela až dneška nic nezměnilo. Navíc film Paní Kačka zasahuje byl nějak odfláknut. Přes jinak znamenité herecké obsazení (H. Vítová, J. Marvan, F. Futurista, E. Fiala, F. Paul) film udělala zajímavým méně obsazovaná prvorepubliková herečka Betty Kysilková v roli paní Kateřiny.
Ve filmu mne svým zjevem, zpěvem a celkovým dojmem zaujala ještě jedna sympatická postava, neznámá světlovlasá herečka, která ve filmu jako studentka obchodní akademie jede na prázdniny do bydliště kamarádky Marie (Hana Vítová). V titulcích filmu jsem našel jméno Chaur Tremlová. Při dalším pátrání jsem narazil na zajímavý životopis. Jedná se o zpěvačku Charlottu Elisabeth Treml, která pocházela z jedné bohaté pražské německé rodiny. Charlota však hovořila dokonale německy i česky. Ve filmu "Paní Kačka zasahuje" se slavné československé filmové hvězdě Haně Vítové nejméně vyrovnala. V době natáčení filmu ovšem Tremlové bylo teprve 16 let, byla tedy o 9 let mladší než Vítová.
Charlotta Tremlová (1923-1972) se přes své mládí prosadila v Praze především jako zpěvačka vystupující pod jménem Kary Barnet. V roce 1940 získala angažmá ve slavné berlínské Scale a hned zaujala německá rozhlasová a gramofonová studia. V následujících válečných letech zpívala na podiích mnoha velkých měst, která byla pod křídly Třetí říše (např. Budapešť, Oslo, Paříž, Brusel). Na konci války nechala v Praze značný majetek a společně s matkou a sestrou prchla do Bavorska.
Po pobytu v uprchlickém táboře se živila jako uklízečka a chůva. Začala přitom znovu zpívat. Zaujala nejznámější německé orchestry, pracovala především pro bavorský rozhlas (Bayerischer Rundfunk). Určitou dobu žila v USA a v Indii. Zemřela při požáru mnichovského bytu v roce 1972.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat