V českých zemích jsou pevně uhnízděny romány Aloise Jiráska a nejrůznější výmysly v nich líčené. Názory Čechů tak velice často nevycházejí z historické reality, ale z romantických národnostně motivovaných legend šířených po roce 1918 revolučně zmatenými učiteli. Jiráskových románů využíval pro svůj tatíčkovský populizmus i T. G. Masaryk.
Co se doby pobělohorské a rekatolizace týče, Jirásek tvrdí, a s ním většina učitelů, že husité a později luteráni byli hodní, Wycliffe a Hus hlásali pravdu, katolíci byli prolhaní, zlí a proradní, rekatolizace byla něco jako násilné zakládání JZD a Koniáš byl satan v kněžském rouchu.
České země byly původně katolické, Jan Hus byl katolickým knězem, konverze od katolictví k husitství rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem. Pokud člověk nekonvertoval ke katolictví nebylo to příjemné, ale nedá se to srovnávat s hromadným upalováním jinověrců praktikovaným husity.
Ani ta rekatolizace po třicetileté válce násilná nebyla. JIrásek ve svých románech potřeboval dobré evangelíky a zlé katolíky. Princip, podle kterého byli poddaní povinni následovat vyznání svého vladaře, nevymysleli oškliví katolíci, ale hodní protestanti a to už roku 1612. Bylo to po německých náboženských válkách vyvolaných rozporem mezi luteránskými německými knížectvími a katolickým císařem. Ferdinand II. tedy nedělal nic jiného, nežli že se držel zakotvené právní normy. Většinou se to týkalo jen šlechty, vyznání sedláků císaře nezajímalo. Ale většinou prosté lidi nutit nemusel, katolický ritus s bohatými barevnými dekoracemi, nádherné chrámy vyvolávající pocit něčeho nadzemského se běžnému člověku líbil.
Ani odpor šlechty proti rekatolizaci nebyl nijak nezlomný, údajně někteří šlechtici odešli ze země, než aby se zřekli své víry (skutečně prchali proto, aby nebyli souzeni za rozkrádání královského majetku). Jejich potomci už tak zásadoví nebyli a mnoho šlechtických rodů se z exilu vrátilo, aby prosily císaře o navrácení majetku. A ten jim téměř vždy vyhověl. Komenský emigroval, jenomže právě u něj lze vysledovat ekonomický motiv. Jeho škola po Bílé hoře neexistovala, o jeho názory nikdo v Praze nestál.
Třicetiletá válka zdaleka nebyla katolicko-protestantským konfliktem, jak je zjednodušeně chápána. V každé válce, co svět světem stojí, šlo o území, o moc a o majetek. Jiráskův zloduch Koniáš, který se narodil až téměř 100 let po Bílé hoře, nebyl nenáviděným padouchem, ale oblíbeným představitelem kláštera v Golčově Jeníkově.. Koniáš nezabavoval české knihy, jak tvrdil Jirásek, ale knihy německé, které byly do Čech importovány ze Saska. Nespálil 30 000 knih, ale podle dochovaných záznamů zabavil necelých 1800 knih, které nebyly zničeny, ale uloženy pro studium.
Žádné komentáře:
Okomentovat