Dnešního dne je očekáváno několik významných politických událostí. 8. března 2023 skončí funkční období prezidenta Zemana, začne období prezidenta Pavla, bude mimořádná schůze poslanecké sněmovny a bude se slavit Mezinárodní den žen.
Začneme tím posledním, a sice MDŽ. Tím, že tento svátek není omílán v mediích, neznamená, že se nebude slavit. Podnikové oslavy jako dříve u nás nebudou, současní zaměstnanci většinou nevědí, o co se jedná. Oslavy MDŽ však pořádají především na českém venkově spolky včetně prořídlých organizací KSČM. Jedná se o mezinárodní svátek, takže jeho oslava i na Západě je nadále běžná, i když se tam nikdy nejednalo o svátek jídla, pití a veselé nálady, ale o zvyšování životní úrovně.
V minulých dnech jsem občas nahlédl do rakouských medií a číst o přípravách na Frauentag. Právě rakouská media tento svátek organizují, nikoli jako žranice, ale jako konference o činnosti žen v politice a podnikání. Jsou na programu informace o budování kariéry, hospodaření ve firmách i v domácnostech, o problémech zdravotnictví, o módě, vaření a vzdělání.
V České republice se podařilo mediím MDŽ zprofanovat, zostudit, zesměšnit. Opak toho co dělala socialistická media, která před více než 33 lety naopak opilecké oslavy MDŽ nepřímo šířila a zveličovala. Skutečnost ovšem nebyla tak divoká, jak oslavách MDŽ se někde píše. Osobně jsem se žádné takové oslavy nezúčastnil, a to proto, že se v podnicích, kde jsem 20 let pracoval, nic takového nekonalo. Vzpomínám, že oslavy pořádaly pro důchodkyně obce (národní výbory).
Z Miloše Zemana se stává běžný důchodce údajně s důchodem 22 tisíc (Takový má u nás žena, která byla v posledních 25 letech převážně nezaměstnaná.) a státní rentou 50 tisíc. Pokud z toho bude muset živit manželku a dceru, která prý si už zvykla na život na vysoké noze, tak se budou muset dosti omezovat.
Miloš Zeman patří s Klausem a Rychetským mezi ty lidi, kteří se celých 33 let dokázali šplhat po nejvyšších příčkách českého politického žebříku. Podle Zemanova vystupování bych jeho kariéru rozdělil na dvě období, období předprezidentské a období prezidentské. Ani v jednom České republice ničím mimořádně dobrým neprospěl.
Do podvědomí veřejnosti se dostal krátce po 17. listopadu 1989, kdy jako jeden z řečníků na Letné zkritizoval ekonomiku socialistického Československa. Vzápětí o něm byly šířeny informace o tom, že něčeho podobného už provedl za vlády komunistů, kdy mu v nějakém technickém magazínu vyšel kritický článek „Prognostika a přestavba.“ Potom obohatil program divadla Semafor, které se zásluhou jeho přítomnosti na jevišti dobře naplňovalo diváky.
Zemanovo působení v poslanecké sněmovně nejlépe ukázalo jeho trapné sebevědomí, sprosťáctví, hrubiánství, aroganci a agresivitu, i když právě tím oslovoval duševně neomezenější skupiny obyvatelstva. Pro některé lidi byl v té době Zeman bohem, nebo ještě víc. Ve sněmovně proslul zesměšňováním a urážení ostatních poslanců. Jeden z jeho prvních návrhů hovoří za vše, navrhl aby bylo zakázáno čtení projevů, aby se ve sněmovně hovořilo pouze s patra. V tehdejší době byl velmi často ukazován se skleničkou, přičemž opileckým hlasem vysvětloval, že nikdy nebyl opilý, že nikdy se neopije.
V pozici tehdejšího premiéra byl Miloš Zeman významným aktérem podílejícím se na zkomplikování Klausovy české cesty privatizace, čímž zásadně oslepil ekonomickou suverenitu. Za jeho vlády došlo oslabení systému investičních pobídek a k absolutně neuváženému předání českých bank do rukou zahraničního sektoru. Zemanova vláda tehdy vytunelované banky neskutečně draze očistila za peníze daňových poplatníků, potom je levně za symbolickou cenu prodala do zahraničí.
Na Hrad se po létech povalování na Vysočině Miloš Zeman dostal zásluhou podlého obvinění Schwarzenberga z příprav na návrat sudetských Němců. To na národoveckou lůzu zabralo. Zvolení pak oslavil intenzivním chlastem a opileckými projevy včetně kymácení nad korunovačními klenoty.
Jako prezident se Zeman choval rozumněji, rozhodně odporem k EU nepoškodil a nezostudil Českou republiku tak jako jeho předchůdce Klaus, i když v zahraniční politice se Zeman pohyboval jako slon v nádobí. V tom doplnil Beneše a Klause. Zemanovo sázení na přátelství s Ruskem a Čínou se ukázalo jako napodobenina předlistopadových poměrů. Naštěstí pro obě tyto země je Česká republika ekonomicky bezvýznamným partnerem. Ve vnitřní politice dělal potíže při jmenování profesorů, soudců, generálů apod. prostě tak, aby na sebe upozornil.
Doufejme, že odchodem Zemana z Hradu bude po 33 letech konečně dokončeno nekonečné polistopadové porevoluční období. Na Klause a Zemana je třeba zapomenout. Co se dalo rozdělit, bylo rozděleno, co se dalo rozkrást, bylo rozkradeno, co se dalo zničit, bylo zničeno. Snad budou zameteni do koutů i ti politici, novináři a ostatní lidé, kteří věřili, že jen Klaus se Zemanem zemi uchrání před nepřátelským západem a vytvoří z České republiky nejmocnější pupek světa.(stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat