Ve škole na mne tři roky, den co den, dohlížel z obrazu "první dělnický prezident" Klement Gottwald, a také Josif Vissarionovič Stalin. Abychom na ně ani doma nezapomínali, objevovali se i na prvních dvou stránkách učebnic. Objevovali se, objevovali, ale krátce. Oba zemřeli v březnu 1953.
V březnu 1953 u nás končila klasická zima s asi 50 cm sněhu. To způsobilo, že právě v době úmrtí obou těchto potentátů (pardon soudruhů) jsme ještě měli prodloužené pololetní prázdniny, neboli "Uhelné prázdniny." Když vázla doprava uhlí po vodě, železnici i silnici, soudruzi ve vládě jednoduše napodobili protektorát a zavřeli některé školy.
Povětrnostní podmínky ovšem nezabránili Místnímu národnímu výboru, aby neuspořádal ve škole tryzny, nejdříve za Stalina, za týden za Gottwalda. Nezapomenutelná to byla podívaná, jak soudruzi místní strnule stáli čestnou stráž u těch gypsových hlav. U každé bysty zvlášť, samozřejmě.
Matně vzpomínám, ačkoli jsem to tehdy moc nechápal, že rodiče, příbuzní a sousedi Gottwaldovu smrt přijali s jakýmsi uvolněním. "Teď budou soudruzi kapat jeden za druhým," říkalo se. Místo umírání komunistů přišla měnová reforma a totalita se vrátila do starých kolejí.
Dnes se tak jako o každé náhlé smrti potentáta rojí hypotézy o smrti nepřirozené, někým způsobené. Tomu nevěřím. Gottwald nebyl pro sovětské imperialistické zájmy důležitý, naopak byl poslušnou ustrašenou loutkou. Jeho tělesná schránka byla poznamenána dlouholetým nezřízeným životem, přičemž zdravotní stav, všechny nemoci (hlavně poškozené cévy a syfilis) byl přísně zatajován. Tak to je u všech diktátorů. Stačilo zřejmě, že na počátku března 1953 doma nemohl léčit virózu, ale musel letět na Stalinův pohřeb. Ve vymrzlé Moskvě se dostavil zápal plic, jenž způsobil poškození srdce. Možná ke kolapsu přispěl strach z toho, co bude po Stalinově smrti, neboť Gottwald věděl toho mnoho o sovětské spravedlnosti, kterou zbaběle napodoboval. Vše svědčí o přirozené smrti, Sověti ani čeští soudruzi Gottwalda nezabili.(stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat