16.9.2022; 20:51 - Konec letošního léta probíhá ve znamení deštivého a chladného počasí. Doufám, že neustálé deště už umlčely stěžovatele na sucho. Podle měření meteorologů, žádné sucho letos nebylo, srážky jsou na dlouhodobém průměru, podle mého pozorování se jedná spíš o nadprůměrně vlhký rok, studně téměř přetékaly a na loukách měl člověk každou chvíli plné boty. Nyní, v polovině září, se vše zelená jako v máji. Kdyby bylo tepleji, určitě by rozkvetly stromy.
Nepříjemné počasí "pod psa" přímo vyzývá tělesné neduhy k tomu, aby se ozvaly a majitel příslušné tělesné schránky musel navštívit lékaře. Obyčejně nezůstane u návštěvy jedné. Lékař praktický není specialistou na všechny nemoci, dokonce mám dojem, že není specialistou na žádnou nemoc.
Přestal jsem slyšet na jedno ucho. Stalo se mi už jednou, už před více než 40 lety. Tehdy jsem navštívil lékaře, tehdy se nazýval obvodní lékař, jehož ordinace byla v poliklinice OÚNZ a který musel ošetřit všechny lidi v přiděleném obvodu. Starší lékař tehdy nasál do velké injekční stříkačky teplou vodu, kterou mi vystříkal ucho - a sluch se vrátil. Ošetření netrvalo víc než 5 minut. Letos jsem očekával stejný zákrok, i když v čekárně jsem seděl mnohem déle. Praktický lékař (spíš teoretický) se podíval do ucha a napsal doporučení na specialistu ORL. Specialista má ordinaci na opačném straně města. Čekárna byla prázdná, radost má byla předčasná, protože na dveřích mě informoval stručný nápis NEMOC. I lékař může onemocnět. Jakási žena, patrně uklízečka, mě upozornila, že ušní už zde neordinuje, "Jedině okresní nebo krajské město."
Uposlechl jsem tu dobrou ženu, příští den se brzy ráno vydal do velkého města vzdáleného 38 km a po téměř dvouhodinovém cestování veřejnou dopravou jsem v poliklinice vyhledal oddělení ORL. Byli ochotni mě ošetřit. Dostal jsem se na řadu před polednem. Ordinace je moderně vybavená, ošetření lékařem exotického jména, patrně z Orientu, netrvalo déle než 2 minuty. Poděkoval jsem a vydal na cestu domů, kam jsem dorazil okolo 15. hodiny. Žijeme lépe než dříve, na vysoké životní úrovni, ale nesmíme onemocnět, protože za nemoc jsme současným zdravotnictvím více trestáni než léčeni.
Mnohem hůře jsem dopadl u zubařů. Na dveřích ordinace stomatologa, ke kterému jsem 30 let každého půl roku chodil, se objevil nápis odchod do důchodu. Obešel jsem čtyři ordinace zubařů ve městě, všude mě odmítli. Jeden, že má plno, ostatní, že pro pojišťovny nepracují. Přitom nejméně dvěma z nich minulé vedení města zajistilo ordinace. Nevděk světem vládne. Nenasytní stomatologové se městu odvděčili tím, že místní obyvatelstvo neberou, přijedou jednou nebo dvakrát týdně z Prahy a berou pouze klientelu pražskou nebo zahraniční. Obtelefonoval jsem ostatní zubaře v blízkém okolí, nikdo nové pacienty nepřijímá. Trnu hrůzou, kdy se některý zub ozve.
Město je nepoučitelné, zase se usneslo novému stomatologovi nabídnout moderně vybavenou ordinaci za měsíční nájem 1 korunu a zcela nový byt 3+kk s garáží. Kraj navíc rozhodl, že každému novému zubaři přidělí dotaci ve výši 1,5 milionu korun, pokud bude léčit na pojišťovny. ,„Přijel tak třicetiletý mladík v nejluxusnějším voze BMW, v drahém oblečení. Podíval se na ordinaci, prohlásil, že pracuje pro pojišťovny jen výjimečně a pak chtěl vidět ten rodinný dům u přehrady. Když jsem mu řekl, že nabízený byt u vody není, nasedl do auta a odjel." sdělil smutnou zkušenost starosta.
Pokud by tedy někdo opravdu chtěl zlepšovat kvalitu českého zdravotnictví, měl by vycházet z objektivních NÁZORŮ PACIENTŮ, nikoli z názorů lékařů.
"A současně ať zavede odměňování lékařů a sester z podstatné části podle reálné kvality jejich práce, tedy podle konkrétních výsledků v léčbě pacientů. Pokud takový přístup přivede některé zdravotníky k trvalému odchodu do zahraničí, je to jejich svobodné rozhodnutí, ale ať napřed doplatí státu náklady na své studium. Za tyto peníze pak bude možné stimulovat (vázanými stipendii apod.) zdravotníky budoucí." Směšný názor veřejnosti - tedy lékaři z něj mají legraci, uvažující veřejnost může jen zaplakat a skučet bolestí.
V tržním hospodářství nemůže současný český venkov konkurovat Praze a Brnu, ale ani slušně existovat. Proto ty vzpomínky na dobu špatně vybavených OÚNZ, kde však měl každý pacient svého lékaře a každý lékař svého pacienta. Lékaři sice měli mizerné platy, ale nevzpomínám, že by některý lékař odhodil bílý plášť a šel dobrovolně dělat lépe placenou práci. Neviditelná zlodějská ruka trhu, kterou tady zavedl Klaus a jeho mafie, je pro venkov tragédií. Zdravotní obvody nebyl vynález komunistů, ty tady byly už od konce 19. století, kdy každý občan věděl na kterého lékaře se obrátit, přitom lékař ho nesměl odmítnout. I před rokem 1948 byli doktoři vyžírkové, ale stát měl na ně páky, kterými je donutil léčit pro pojišťovny. Současný stát naopak umožní lékařům odchod do zahraničí i budování velkoměstských klinik, do kterých běžný občan nesmí. Lidská práva jsou jen pro někoho.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat