Polovinu života jsem prožil v komunistické totalitě, kdy mi stačilo k životu jediné heslo ve spořitelně (kvůli možnému zapomenutí založené na papírku ve vkladní knížce). Nějaké PINy, kódy a podobné nesmysly člověk dlouhá nepotřeboval, protože nic nepotřeboval tajit. Úřady, obce a zaměstnavatelé vše o občanovi věděli z dotazníků a z posudků, výplatní listiny si každý mohl prohlédnout. Člověk neměl vlastně co tajit, mimo nějakého hřebíku či toaletního papíru, který ukradl v socialistickém podniku. Někteří netajili ani to a chlubili se tím v hospodě.
S počítači pracuji už 40 let, mobilní telefony mám 22 let, ale dnes jsem zjistil, že ani tak dlouhá praxe mi nestačí, že bez nákupu nejdražší techniky jsem v digitálním světě nula. Vlastnit počítač a mobil bylo doposud dobrovolné, v poslední době však se to stává nepsanou povinností. Že lidi nutí k nákupu počítačů a mobilů obchodníci, dá se pochopit, je to jejich obživa, nyní si to začaly vynucovat úřady, zdravotnická zařízení, firmy i jednotlivci. Když člověk digitální techniku z nějakých důvodů nemá nebo s ní neumí pracovat, je mu naznačovaná zaostalost a méněcennost. Jedno digitální zařízení však už přestává stačit. K přihlášení do jedné aplikace jsem dnes od nějakého digitálního idiota dostal příkaz, uveďte kód, který pošleme na váš druhý mobil. Starších mobilů mám několik, některé porouchané, všechny s vybitými bateriemi.
Do našich životů jsme i díky pandemii pustili digitální technologie v nevídaném rozsahu. Digitální řešení často pomáhají, jenže někdy je tomu právě naopak. To, že něco bliká, reaguje či má dotykový displej nutně neznamená, že je to automaticky lepší. Na vlně všudypřítomné digitalizace čelíme záplavě digitálních nesmyslů a zapomínáme, že:
Mnoho digiřešení nepřináší našim životům zdaleka takový přínos, jaký slibují. Někdy digitální technologie určitý problém řeší, zároveň však (třeba složitostí obsluhy a údržby) další problém vytvářejí. Jednou zavedená digiřešení se navíc špatně vyměňují či ukončují (viz vendor lock-in).
Bezhlavou podporou jen a pouze digiřešení vyčleňujeme ze společnosti ty, kteří digitální technologie z různých důvodů nepoužívají. Zapomíná se na to, že ani po téměř dvouleté pandemické izolaci více než pětina domácností v Česku nemá počítač, podobný podíl nemá přístup k internetu, necelá čtvrtina dospělých pak nepoužívá chytrý telefon.(stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat