24.12.2020 15:10 - Letošní prosincové počasí láme teplotní rekordy, průměrná denní teplota okolo +10°C z 23. prosince 2020 je rekordní prosincovou teplotou 21. století. Zatím v letošním prosinci nebyl jediný den, kdy by průměrná teplota klesla pod denní průměr (měření 24 hodin). Pro toho, kdo se meteorologií hlouběji nezabývá asi je to nepochopitelné. Nepříjemný je nedostatek slunce a nevysychající půda, přestože od začátku podzimu prší velmi málo. Vidět před vánocemi nezorané strniště není letos zvláštností.
Od neděle nás čekají nová opatření vlády. Předevčírem jsem vyslechl část hodinového rozhovoru ministra Blatného v Českém rozhlase a dospěl jsem k názoru, že tento pán, buď něco před veřejností tají, nebo v pandemii tápe jako kdokoli neinformovaný. Nemáme štěstí na ministry zdravotnictví. Ten současný asi problémům nerozumí více ani méně, než ti dva předchozí, ale svým nepříliš srozumitelným vyjadřováním připomíná člověka pomateného.
Inzerci a reklamu u nás v poslední době ovládla zvláštní "Čeština rozkazovací." Prim v této češtině hraje idiotské slovo "Vyhraj." Co taky jiného do slabomyslných inzerátů dát? "Kup si (to a to) a vyhraj!" "Daruj předplatné na rok a zdarma vyhraj 2 knihy." Kdo odolá takové nabídce?
Minulou neděli jsem se po dlouhé době opět bavil při filmu Utrpení mladého Boháčka. Je to povedená napodobenina prvorepublikových společenských komedií posazená do 60. let a do zkolektivizovaného venkova. Režisér František Filip svůj "jednoduchý ladovský rukopis" nezapřel. Divák nemusí o ději přemýšlet. Je vidět skutečné prostředí bývalých sudetských vesnic, tak jak přežily několik vln osidlování a kolektivizaci včetně všudypřítomného bláta a nepořádku. A k tomu mravy přinesené osídlenci z vnitrozemských městských periferií. Vše je nadsazené tak, aby film pobavil. A to se povedlo.
Tenkrát, ve filmu z roku 1969, si samorostlý herec a antikomunista Landovský (33) docela rozuměl se sympatickou, vzdělanou a nadějnou herečkou Reginou Rázlovou (22), dcerou komunistického prominenta Stanislava Rázla, jenž v té době byl českým premiérem. Není to paradox? Z Landovského se zakrátko stal chartista, disident, exulant, z Rázlové se stala normalizační komunistka a mladá profesorka na DAMU.
V listopadu 1989 se Regina Rázlová jako vyslankyně Občanského fóra, společně s Petrem Čepkem a dalšími herci, vydala na 11. sjezd JZD agitovat pro pluralitní demokracii a tržní hospodářství. Se zlou pořídila. Komunističtí předsedové JZD ji vypískali a vyhnali. Boj za reformu komunistické strany jí nevyšel. Kvůli červené legitimaci pak byla vypovězena z Národního divadla i DAMU. Zapojila se do privatizace, stala úspěšnou podnikatelkou, předsedkyní představenstva společnosti Skloexport a.s. s 10.000 zaměstnanci.. Úspěchy se mezi podnikateli neodpouští, ale od soudu a z vězení po necelém roce vyšla Rázová vítězně. Hereckou profesi za mřížemi nezapomněla, občas si ještě zahraje v divadle i ve filmu.
Kolchozní bláto ve filmu Utrpení mladého Boháčka nevypadá pěkně, ovšem proti tomu, co jsem viděl druhý den v rakouské televizi ORF, cesta v severočeském JZD to byla lázeňská kolonáda. Rakouská televize navštívila utečenecký tábor, ve kterém žije asi 15 tisíc lidí. Stavební buňky zřejmě nestačily pojmout lidi, které z Maďarska vyhnal Orbán, takže rakouský Červený kříž a charitní organizace přistavěly alespoň velké stany. Při pohledu na zimou se chvějící hladové lidi, kteří se tam v lehkém oblečení brodí v teniskách ve vodě a blátě, si člověk uvědomí, že už něco takového viděl na obrázcích pořízených v roce 1945 v koncentračních táborech v Osvětimi, Bergen-Belsen, Dachau a jinde. Taková je realita po 70 letech.
Rakousko se ujalo i běženců, kteří by podle kvót EU měli pobývat v postkomunistických zemích, a samozřejmě je nevyžene, ani nenechá pomřít hladem. Finanční prostředky zřejmě nejsou pro Rakušany to hlavní, co při pomoci uprchlíkům musejí řešit. Pandemie koronaviru Covid-19 utlumila život v Rakousku tak jako v jiných evropských zemích, avšak i za této situace, při ohrožení vlastního života, chodí obětaví dobrovolníci do utečeneckých táborů a zásobují cizí neznámé lidi v nouzi potravinami, léky, oděvy palivem a podobně. Přitom v sousedních zemích chátrají prázdné objekty kasáren. Chybí však lidskost.
Včera byly odehrány poslední letošní zápasy 1. fotbalové ligy. Hrálo se v kalendářní zimě, za nejkratšího dne roku, ale za povětrnostních podmínek, které zimu nepřipomínaly. Trapné utkání bylo odehráno v Plzni. Domácí Viktorie je letos jen slabým odvarem týmu z let minulých, před kterým se třásli soupeři domácí i zahraniční. Fotbal se v celém světě nyní hraje před prázdnými hledišti. Možná právě Viktorii chybí diváci vyzpěvující viktoriánskou hymnu. I krátké přezimování na 9. místě je pro slavný tým potupné, ale zřejmě je zasloužené. Pokračování Fortuna-ligy má začít už 16. ledna 2021, ale nikdo neví, co s fotbalisty udělá během vánoc pandemie.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat