Podíl českých penzistů živořících pod hranicí bídy se zdvojnásobil. Přibývá důchodců, jejichž měsíční příjmy nepřesáhnou hranici příjmové chudoby. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že se problém týká 16,6 procenta lidí starších 65 let, přičemž dalších 15-20 procent důchodců v nejbližším období k této skupině pravděpodobně přibude. Před pěti lety to bylo jen 8,1 procenta penzistů. Proč tak vysoký nárůst, co za tím stojí?
Medián starobního důchodu byl loni 13 357 korun. Je to o 1238 korun měsíčně víc než v předcházejícím roce. Medián znamená, že přesně polovina všech penzistů má nižší důchod, než je tato částka, a přesně polovina má vyšší. Hranice příjmové chudoby loni činila 12 818 korun pro jednotlivce.
Růst chudoby českých důchodců není spojený se snížením příjmu, ale s neúměrným bohatnutím zbytku české společnosti. Výsledkem je ekonomické pravidlo kapitalizmu: Když jedni bohatnou, jiní musejí chudnout. Tento stav nastal po roce 1989, kdy se průměrný důchod přestal stanovovat podle průměrné mzdy, ale podle inflace. V roce 1989 činil průměrný důchod 62 procent průměrné mzdy, v současnosti je to jen 39 procent a očekává se, že nůžky se nadále budou otvírat.
Hranice chudoby se mezi roky 2009 a 2014 zvýšila pouze o necelých devět procent, mezi roky 2014 a 2019 to ale bylo již o téměř 30 procent. V důsledku toho pak ani velké valorizace důchodů z minulých let nebyly schopny držet tempo s mzdovým růstem zbytku společnosti. Spotřební koš domácností důchodců tak sice zdánlivě rostl, ale v poměru ke zbytku společnosti prudce zaostal. Toto u důchodců více než projevy chudoby vyvolává pocity nespravedlnosti a méněcennosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat